Sudetský typ – mongoloidní vliv v Evropě

Tato rasová skupina byla objevena poměrně pozdě. První zmínky o ní se datují až ve dvacátých letech 20. století. Díky zanedbávané antropologii po roce 1945 je zde málo příkladů a informací. Dr. Hans F. K. Günther ji pojmenoval podle tehdejší sudetské oblasti, kde se tato rasová skupina relativně vyskytovala. Nastává otázka, zda se jedná skutečně o rasovou skupinu nebo jen o charakteristickou kombinaci míšení mezi nordickým typem a mongoloidní rasou.

Sudetský typ (die sudetische Rasse):

  • Vzrůst: malý
  • Pigmentace: tmavší
  • Nos: široký, plochý
  • Vlasy: tmavé
  • Oči: tmavé
  • Obličej: středně široký, výrazné lícní kosti
  • Lebka: střední (mesocefalie)
  • Čelist: nevystupující brada
  • Oblast: východní Evropa

sudetska lebkasudetsky typ


zdroj:

Hans F. K. Günther (1929) – Rassenkunde Europas
Hans F. K. Günther (1934) – Kleine Rassenkunde des deutschen Volkes
Hans F. K. Günther (1939) – Rassenkunde des deutschen Volkes

Rubriky: Europoidní rasa, Mongoloidní rasa | Komentáře: 1

Chápání Árijců v období nacionálního socialismu

Tzv. Ahnenpass byl v Německu od roku 1933 vydáván Říšským svazem úředníků matričního úřadu a sloužil jako potvrzení „árijského původu“ vlastníka tohoto dokumentu. Doklad „árijského původu“ byl za nacionálního socialismu předepsán různými zákony (Norimberské zákony, Zákon o úřednících z povolání a později také Německý zákon o úřednících).

arijske rasy

Méně známá je skutečnost, že občan nebyl nucen, aby si tento dokument opatřil, jelikož to nebylo povinností. Bylo však každému (tedy i „Neárijcům“) doporučováno, aby si jej opatřil. Údaje v tomto dokumentu musely být sestaveny na základě originálních dokladů a vše muselo být důkladně úředně ověřeno. Dokument vydával matriční úřad (ale mohl být také církevně ověřen) a nahrazoval v případě předložení nutnost dokládat rodný list, křestní list a oddací listy. Uvnitř Ahnenpassu se vyplňovaly kolonky ohledně narození, křestu, sňatku a úmrtí vlastníka a jeho předků zpětně až po pátou generaci (praprarodiče prarodičů), a sice dle odpovídajících dokladů. Dokument si ale německé úřady nearchivovaly s výjimkou příslušníků SS, jejichž Ahnenpassy si ponechával Hlavní rasový a sídelní úřad.

ahnenpass

Verze z roku 1938, str. 41, část překladu:

Rasový princip. Pojetí, zakořeněné v nacionálněsocialistickém smýšlení, podle nějž je nejvyšší povinností národa udržovat svou rasu, svou krev nedotčenou cizími vlivy, a cizí krevní prvky, které vnikly do národního tělesa, opět vymýtit, se zakládá na vědeckých poznatcích nauky o dědičnosti a rasového zkoumání. Odpovídajíc myšlence nacionálního socialismu v tom smyslu, že každému jinému národu se ponechává průchod plné spravedlnosti, se nikdy nehovoří o více – nebo méněcenných, nýbrž o cizích rasových prvcích.

Pojem árijského původu. Protože dle poznatků rasové nauky vykazuje německý národ vedle určujícího vlivu nordické rasy také v nižším a početně nezachytitelném rozsahu jiné více nebo méně příbuzné rasové komponenty, které jsou také stavebními kameny evropských sousedních národů, zvolil se pro tento nadřazený pojem celku ras, které jsou obsaženy v německém národě, označení „árijský“ (lišící se od jazykovědy!), a tím se sdružila německá a této těsně příbuzná krev do rasové jednoty. Přesně ten stejný rozsah má pojem „německá a druhově příbuzná krev“ v Zákoně o říšských občanech.

Árijského původu je podle toho ten člověk, který je z pohledu německého národa nedotčen cizorasovými prvky. Jako cizí zde především platí krev Židů a Cikánů, žijících také v evropském sídelním prostoru, krev asijských a afrických ras a původních obyvatel Austrálie a Ameriky (Indiáni), zatímco např. Angličan nebo Švéd, Francouz nebo Čech, Polák nebo Ital, pokud je sám nedotčen těmito také jemu cizími krevními prvky, musí být považován za příbuzného, tedy za árijského, ač třeba bydlí ve své vlasti, ve východní Asii nebo v Americe nebo je třeba občanem USA nebo nějakého jihoamerického svobodného státu. Je samozřejmé, že nám přitom např. pro uzavření manželství bude bližší německý soukmenovec, dívka čistě německého původu, nežli jiný Árijec vzdálenějšího rasového příbuzenstva.“


zdroj:

originál text zde
Lukáš Beer (2014) – Hitlerovi Češi (Kapitola 1: Mýtus o „méněcenném“ českém národě, s. 58-60)

Rubriky: Europoidní rasa, Ostatní | 35 komentářů

Samuel Jared Taylor – American Renaissance

220px-JaredTaylorSamuel Jared Taylor je americký novinář, zakladatel a šéfredaktor American Renaissance – Internetový časopis, který popisuje rasovou realitu; a ředitel časopisu mateřské organizace New Century Foundation. Narodil se misionářským rodičům v Japonsku v roce 1951. Zde žil až do svých 16ti let. Jeho rodiče byli tradiční liberálové. V roce 1973 absolvoval na univerzitě Yale titul BA (Bachelor of Arts) z oboru filozofie a absolvoval pracovní kurz na Institutu politických studií v Paříži (Sciences Po). Taylor pracoval v západní Africe a tuto oblast hodně procestoval. Plynně hovoří anglicky, japonsky a francouzsky. V roce 1980 byl šéfredaktorem časopisu PC Magazine a jako konzultant před založením American Renaissance v roce 1990. Také učil japonské studenty v letní škole na Harvardské univerzitě.

Rasová realita https://www.youtube.com/watch?v=AmBwO0NJvPU

Je rozmanitost výhodou? https://www.youtube.com/watch?v=e5d8tk-a_1E

Rasy a inteligence https://www.youtube.com/watch?v=fKdFI6pJnyI

https://www.youtube.com/watch?v=sG3vlbpxDoo

Dědičnost: geny versus prostředí https://www.youtube.com/watch?v=COk7lFxhiAI

Obětem násilí z nenávisti https://www.youtube.com/watch?v=7fXASd6cYco

všechna videa ke stažení http://uloz.to/x2YdvscE/american-renaissance-rar

Rubriky: Věda | Napsat komentář

Základní rasové typy negroidní rasy

Negroidní typ (Die negerische Rasse)

negroidni typ

negroidni typ

Hamitský typ (Die hamitische Rasse)

  • Vzrůst: vysoký
  • Postava: hodně astenická (respiratorní)
  • Pigmentace: světle černá
  • Nos: rovný
  • Rty: masité
  • Vlasy: černé, kudrnaté
  • Oči: tmavé
  • Obličej: vysoký
  • Lebka: dlouhá (dolichocefalie)
  • Oblast: severní, východní a jižní Afrika

hamit skull

hamitsky typ

podrobný seznam rasových typů negroidní a australoidní rasy:

https://uloz.to/!AwKJnZvNpdKo/negroid-race-jpg

https://uloz.to/!NMIu1Pn2ehXt/australoid-race-jpg


zdroj:

Hans F. K. Günther (1930) – Rassenkunde des jüdischen Volkes
Ludwig F. Clauss (1938) – Rasse und Seele

Rubriky: Negroidní rasa | Komentáře: 1

Zajímavá literatura

Charles Darwin (1809-1882)

charles darwinCharles Robert Darwin (12. února 1809, Shrewsbury – 19. dubna 1882, Kent) byl britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. Svou teorii opíral o přírodní a pohlavní výběr. Darwin byl synem lékaře a vnukem botanika. Vystudoval teologii na univerzitě v Cambridgi. Studia ukončil v roce 1831. Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horách Walesu, načež se roku 1831 vydal na 1742 denní výzkumnou cestu kolem světa na lodi. Během této plavby shromáždil cenný přírodovědecký materiál, díky kterému uspořádal základní koncepci vzniku a vývoje druhů důsledkem evoluce, jejímž hlavním hybatelem je přírodní výběr. Nejdůležitější byl pro něj v tomto ohledu pětitýdenní pobyt na Galapágách.

Charles Darwin – O původu človeka (2006) http://uloz.to/xvxBEHpc/charles-darwin-o-puvodu-cloveka-doc

Eden Warwick (???-???)

Eden Warwick – Nasology: Or Hints Towards a Classification of Noses (1848) http://uloz.to/xYC1FqXT/eden-warwick-nasology-or-hints-towards-a-classification-of-noses-1848-pdf

Arthur de Gobineau (1816-1882)

Arthur de GobineauHrabě Joseph Arthur Comte de Gobineau (14. července 1816, Ville-d’Avray, Hauts-de-Seine – 13. října 1882, Turín) byl francouzský aristokrat, diplomat, antropolog a spisovatel, který pocházel z normandské šlechtické rodiny. Sloužil jako francouzský velvyslanec v mnoha zemích a díky tomu procestoval celý svět a seznámil se s příslušníky mnoha národů a ras. Tyto zkušenosti se odrazily v jeho nejznámějším díle. Proslavil se obhajováním teorie o nadřazenosti bílé rasy a rozvíjením rasových teorií o árijské rase ve své dvousvazkové knize O nerovnosti lidských plemenEssai sur l’inégalité des races humaines (1853–1855). První kniha popisuje rozdíly mezi rasami, přičemž za nadřazenou rasu považuje Gobineau Árijce, poté následuje žlutá rasa a smíšené rasy jako jsou Semité a nejnižší je černá rasa. Další knihy jsou věnovány dějinám starověkých civilizací, jako byl Egypt, Asýrie, různé semitské civilizace Blízkého východu, starověké Řecko, Římská Říše, Persie, Indie, Čína i další státy. Gobineau se zaměřil také na vysvětlení příčiny pádu těchto civilizací, která byla vždy stejná: promíšení krve vládnoucího národa s ovládanými národy a postupný zánik vládnoucího národa. Míšení ras vedoucí k degeneraci a záhubě považoval Gobineau za největší nebezpečí, které hrozí bílé rase a varoval před zánikem lidské civilizace v důsledku rasového míšení. Vzhledem k době svého vzniku obsahuje tato kniha pochopitelně některé chyby, neboť v 50. letech 19. století nebyla známá evoluční teorie, nebyly známé všechny archeologické vykopávky, které známe dnes, a nebyly rozluštěny některé starověké jazyky. Proto například kapitoly o slovanských národech nebo o amerických Indiánech v šesté knize, jsou z větší části chybné. Jiné kapitoly, a to převážná většina prvních pěti knih O nerovnosti lidských plemen jsou však z velké části pravdivé a stále aktuální.

Arthur de Gobineau – O nerovnosti lidských plemen (1853–1855) http://uloz.to/xscsQXv/arthur-de-gobineau-esej-o-nerovnosti-lidskych-plemen-1853-1855-rar

Cesare Lombroso (1835-1909)

C_LombrosoCesare Lombroso, rodným jménem Ezechia Marco Lombroso (6. listopadu 1835, Verona – 19. října 1909, Turín) byl italský lékař, biolog a kriminolog. Pocházel z veronské židovské rodiny. Sehrál významnou roli v evropské kriminologii. Na konci svého života se zajímal o spiritismus. Byl představitelem pozitivismu (stanovisko vycházející z jednotlivých ověřitelných faktů). Vycházel ze studií frenologie a nakonec přišel s teorií, že zločinné sklony jsou vrozené a jsou rozpoznatelné ve fyziognomických znacích člověka. Jeho analýza ho dovedla k závěru, že ta část společnosti, jež se podílí na kriminálních činech, vykazuje současně vyšší procento fyzických a mentálních anomálií než ta nekriminální.

Cesare Lombroso – L’uomo delinquente (1897) http://uloz.to/xo5KdV87/cesare-lombroso-l-uomo-delinquente-1897-pdf

Giuseppe Sergi (1841-1936)

Giuseppe SergiDr. Giuseppe Sergi (20. března 1841, Messina – 17. října 1936, Řím) byl vlivným italským antropologem. Nejprve studoval práva a pak lingvistiku a filosofii. Navštěvoval kurzy fyziky a anatomie. Stal se žákem Cesarea Lombrosoa a nakonec se specializoval na rasovou antropologii. V roce 1880 byl jmenován profesorem antropologie na univerzitě v Bologni. V roce 1884 se přestěhoval do univerzity v Římě, kde se vyvinul program výzkumu v oblasti psychologie a antropologie. Sergi byl známý kvůli svým opozičním názorům vůči nordicismu. Podle jeho názoru nordický typ pochází z mediteránního typu, který se po přesunu na sever depigmentoval. Podle Sergiho je mediteránní rasový typ „největší rasou na světě“, která vytvořila velké civilizace ve starověku, včetně těch z Egypta, Kartága, Řecka a Říma. Sergi věřil, že Árijci byli původně euroasijští barbaři, kteří se stěhovali z Hindúkuše do Evropy. Tvrdil, že Italové původně mluvili hamitským jazykem předtím, než se rozšířil italský jazyk od Indo-Evropanů (Árijců).

Giuseppe Sergi – The Mediterranean Race: A Study of the Origins of European Peoples (1901) http://uloz.to/x3eUSRxY/giuseppe-sergi-the-mediterranean-race-a-study-of-the-origins-of-european-peoples-1901-pdf

Joseph Deniker (1852-1918)

Joseph Deniker, Sc.D. (6. března 1852, Astrachan – 18. března 1918, Paříž) byl francouzský přírodovědec a antropolog. Vytvořil velice podrobnou mapu o rasách v Evropě. Nejprve studoval na universitě technického institutu v Petrohradu. Pracoval jako inženýr, takže kvůli své funkci cestoval po ropných oblastech zejména v Kavkazu, střední Evropě, Itálii a v Dalmácii. Poté se v roce 1876 usadil  v Paříži. V roce 1886 získal doktorát v oboru přírodních věd v Sorbonně. V roce 1888 byl jmenován hlavním knihovníkem v Přírodním historickém muzeu v Paříži. Publikoval řadu článků v antropologických a zoologických časopisech. Deniker tvrdil, že v Evropě se nachází 10 ras – 6 základních ras a 4 sub-rasy. Základní rasy: severská (nordická), severozápadní (keltsko-nordická), východní (baltická), adriatická (dinárská), ibero-insulární (mediteránní) a západní (alpínská). Sub-rasy: sub-nordická (nordicko-alpínská), littorální (nordicko-mediteránní), vistulianská (nordicko-alpínsko-baltická) a sub-adriatická (dinársko-nordická).

Joseph Deniker – The Races of Man: An Outline of Anthropology and Ethnography (1913) http://uloz.to/xkPwKSh/joseph-deniker-the-races-of-man-an-outline-of-anthropology-and-ethnography-1913-pdf

Felix von Luschan (1854-1924)

Felix_von_Luschan_(BerlLeben_1907-02)Dr. Felix Ritter von Luschan (11. srpna 1854, Hollabrunn – 7. února 1924, Berlín) byl lékař, antropolog a etnograf. Po absolvování Akademického gymnázia v roce 1871 studoval medicínu na univerzitě ve Vídni. V roce 1878 získal doktorát a jako lékař absolvoval v létě semestr v pařížské Škole antropologie. Narukoval jako vojenský vedoucí lékař v Bosně, která byla obsazena Rakouskem. Zde prováděl archeologické a etnografické výzkumy. Po propuštění z vojenské služby v roce 1879 se věnoval archeologickými a folklorními studiemi na Balkáně. V roce 1882 se habilitoval na vídeňské univerzitě antropologie a fyzické etnografie. V roce 1885 se oženil a přestěhoval do Berlína. V roce 1888 získal v Mnichově doktorát z filosofie a téhož roku se habilitoval v antropologii na berlínské univerzitě. V 1897 získal titul profesora a poté vycestoval do Anglie a Ruska. V roce 1900 se stal pak docentem.

Felix von Luschan – The Early Inhabitants of Western Asia (1911) http://uloz.to/xptuATX8/felix-von-luschan-the-early-inhabitants-of-western-asia-1911-pdf

Houston S. Chamberlain (1855-1927)

Houston Stewart Chamberlain (9. září 1855, Southsea – 9. ledna 1927, Bayreuth) byl myslitel a spisovatel britského původu, který později žil v Německu a přijal německé občanství. Byl to autor populárně naučných knih (např. o Richardu Wagnerovi, Immanuelu Kantovi, J. W. Goetheovi, ad.), ale především rasový teoretik a eugenik. Stal se členem Bavorského kroužku německých nacionalistických intelektuálů, kteří byli ovlivněni ideami Richarda Wagnera. V roce 1899 napsal své nejdůležitější dílo Základy devatenáctého století (Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts). V tomto díle vysvětluje, že Árijská rasa je vybudována na základech protoindoevropské kultury a tuto rasu tvoří Keltové, Germáni, Slované, Řekové a Římané. Vedoucí úlohu v této Árijské rase mají nordické – germánské kmeny. Chamberlain vycházel poznatku o Galilejcích k závěru, že Ježíš mohl být sice židem svou vírou, ale nebyl Židem svým původem. Ježíš byl podle této teorie Árijec. Chamberlainovy práce se za jeho života staly velmi populární v celé Evropě a to především v Německu.

Houston S. Chamberlain – Die Grundlagen des 19. Jahrhunderts – I und II (1912) http://uloz.to/xSHXQXv/chamberlain-houston-stewart-die-grundlagen-des-19-jahrhunderts-i-und-ii-1912-pdf

Houston S. Chamberlain – Židé, jejich původ a příčiny jejich vlivu v Evropě http://www.dobre-knihy.cz/zide-jejich-puvod-a-priciny-jejich-vlivu-v-evrope-68304.html

Benjamin Kidd (1858–1916)

Benjamin Kidd

Benjamin Kidd (1858, County Clare – 1916, South Croydon) byl irský sociolog. Původně pracoval jako úředník ve státní správě. Známým se stal až po vydání své knihy Sociální evoluce (Social Evolution) v roce 1894. Hlavním obsahem knihy byla myšlenka, že náboženství je hlavně zastoupeno v prosazování filantropie a v politickém obohacování. Kidd tvrdil, že vývoj společnosti a moderní civilizace nebyla způsobena rozumem ani vědou, ale náboženským přesvědčením. V této době byla jeho kniha velmi příhodná, protože evoluce a naturalismus ohrožovaly některá náboženská přesvědčení. Jeho kniha celosvětově ovlivnila sociální evangelijní hnutí. Kniha byla aktualizována a přeložena do němčiny, švédštiny, francouzštiny, ruštiny, italštiny, čínštiny, češtiny (v roce 1900), dánštiny a arabštiny. Dílo apelovalo na konzervativnější obyvatelstvo, protože útočila na socialismus a také předpovídalo optimistickou budoucnost dělníkům. Kidd je považován za zakladatele sociologie jako vědní disciplíny. Byl ovlivněn darwinismem a evolucí. Hledal a našel vztah mezi vývojem lidské společnosti a biologickým organismem.

Benjamin Kidd – Social Evolution (1895) https://uloz.to/!jYrUkXuM77hg/benjamin-kidd-social-evolution-1895-pdf

Alfred Ploetz (1860-1940)

Alfred Ploetz

Dr. med. Alfred Ploetz (22. srpna 1860, Svinoústí – 20. března 1940, Bavorsko) byl německý lékař, biolog a eugenik. Jako prvním použil pojem „rasová hygiena“, která byla poté prosazovaná v Německu. Jeho spisy inspirovaly nacionální socialisty a měly na ně zásadní vliv. Ve svých raných spisech považoval hned po Evropanech Židy za druhou nejvyšší kulturní rasu. V pozdních spisech zdůraznil, že míšení Židů s Árijci by je nepříznivě ovlivňovalo v duševním charakteru v podobě individualismu, nedostatku lásky k armádě a k národu, proto kladl větší důraz na Árijce.

Alfred Ploetz – Grundlinien einer Rassen-Hygiene – 1. Theil: Die Tüchtigkeit unsrer Rasse und der Schutz der Schwachen (1895) https://uloz.to/!qcmTddqFIRLk/alfred-ploetz-grundlinien-einer-rassen-hygiene-1-theil-die-tuchtigkeit-unsrer-rasse-und-der-schutz-der-schwachen-1895-pdf

Alfred Ploetz, A. Nordenholz, Ludwig Plate, Ernst Rüdin, Richard Thurnwald – Archiv für Rassen und Gesselschafts Biologie (1908) https://uloz.to/!2cvnot0HHj0M/alfred-ploetz-a-nordenholz-ludwig-plate-ernst-rudin-richard-thurnwald-archiv-fur-rassen-und-gesselschafts-biologie-1908-pdf

Madison Grant (1865-1937)

Madison_GrantMadison Grant (19. listopadu 1865, New York – 30. května 1937, New York) byl americký právník, který byl známý především jako eugenik a ochránce přírody. Je mu připsána ochrana několika přírodních druhů před vyhynutím. Hrál důležitou roli při tvorbě silné proti přistěhovalecké a proti mezirasové politice ve Spojených státech. Jako dítě navštěvoval soukromé školy a s otcem cestoval po Evropě a Blízkém východě. Absolvoval Yaleovu univerzitu. V roce 1887 absolvoval s vyznamenáním Kolumbijskou právnickou školu a získal z ní právnický titul, ale jeho zájmy byly spíše přírodovědecké. Nikdy se neoženil a neměl žádné děti. V roce 1894 se zúčastnil se svým bratrem volební kampaně New yorského starosty Williama Stronga a tím dosáhl dobrého politického jména. Byl blízkým přítelem několika amerických presidentů, včetně Theodora Roosevelta a Herberta Hoovera. Grant podporoval myšlenku nordické rasy – volně definovaná jako biologicko-kulturní uskupení zakořeněné ve Skandinávii, jako klíčová sociální skupina odpovědná za lidský rozvoj. Také jako eugenik zastával separaci nežádoucích vlastností z lidského genofondu a podporu a obnovení žádoucích vlastností u hodnotných rasových typů přispívající k nordické společnosti.

Madison Grant – The Passing of the Great Race Volume 1 (1936) http://uloz.to/xPubm6df/madison-grant-the-passing-of-the-great-race-1936-pdf

Madison Grant – The Passing of the Great Race Volume 2 (1916) http://uloz.to/xtNBLAFm/madison-grant-the-passing-of-the-great-race-volume-2-1916-pdf

William Z. Ripley (1867–1941)

Ph.D. William Zebina Ripley (13. října 1867, Medd – 16. srpna 1941) byl americký ekonom a rasový teoretik. Přednášel na několika univerzitách. Studoval na Massachusettské technické univerzitě obor strojírenství, který absolvoval v roce 1980. Doktorát získal na Kolumbijské univerzitě v roce 1892. Oženil se v roce 1893. Od roku 1893 do roku 1901 přednášel sociologii na Kolumbijské univerzitě. Od roku 1895 do roku 1901 působil jako profesor ekonomie na Massachusettské technické univerzitě. Od roku 1901 byl profesorem politické ekonomie na Harvardské univerzitě. Jako mnoho Američanů této doby věřil, že rasa vysvětlovala lidské rozdíly a byla centrálním motorem lidské historie. Ve své knize The Races of Europe: A Sociological Study, kterou napsal v roce 1899, evropskou populaci rozdělil podle lebečních indexů a zeměpisného rozložení do 3 ras: teutonická (nordická), alpínská a mediteránní. Největším rivalem byl Dr. Joseph Deniker.

William Zebina Ripley – The Races of Europe: A Sociological Study (1899) http://uloz.to/xGdtF8D/william-zebina-ripley-the-races-of-europe-1899-pdf

Herman Lundborg (1868-1943)

9781_7_024_00000235_2Dr. Herman Bernhard Lundborg (7. dubna 1868, Väse – 9. května 1943, Östhammar) byl švédský lékař. V roce 1895 vystudoval medicínu na Karolinském institutu. V roce 1903 získal doktorát na Uppsalské univerzitě. Rovněž se zde habilitoval na psychiatra a neurologa a v roce 1915 na rasového biologa. Lundborg byl velmi negativní vůči židovskému národu. Podílel se na myšlence rasové hygieny. Zastával názor, že eugenika by zlepšila společnost. V roce 1922 se Švédsko stalo první zemí na světě, co vytvořila eugenickou vládní agenturu s názvem Státní institut rasové biologie. V tomto institutu byl Lumborg jmenován jako vedoucí. Pod jeho vedením institut začal sbírat statistiky a fotografie, aby zmatovali rasovou strukturu asi 100 000 Švédů. Tento výzkum se stal základem eugenického programu švédské vlády, který spočíval ve sterilizaci osob s negativními genetickými vlastnostmi. Tento program byl zahájen v roce 1935 a ukončen v roce 1975.

Herman B. Lundborg and John A. M. Runnström – The Swedish Nation: In Word and Picture (1921) http://uloz.to/xGi11RuP/herman-bernhard-lundborg-and-john-axel-mauritz-runnstrom-the-swedish-nation-in-word-and-picture-1921-pdf

Ludwig Woltmann (1871-1907)

Ludwig Woltmann

Dr. Ludwig Woltmann (18. února 1871, Vestfálsko – 30. ledna 1907) byl německý antropolog, zoolog a marxistický teoretik. Spadá do duchovních a ideologických dějin 20. století spojené s rasovými teoriemi. Jeho nejznámější publikace je Politická antropologie (Politische Antropologie), která byla napsaná v roce 1903 a jeho novinářské články, které psal od roku 1902 až do své smrti v roce 1907.

 

Ludwig Woltmann – Politische Antropologie (1903) https://uloz.to/!QZbRssgxoc3b/ludwig-woltmann-politische-antropologie-1903-pdf

Eugen Fischer (1874-1967)

Prof. dr. Eugen Fischer (5. července 1874, Karlsruhe, Bádenské velkovévodství – 9. července 1967) byl německý profesor medicíny, antropologie a eugeniky. Byl ředitelem Institutu císaře Viléma pro antropologii, lidské dědičnosti a eugeniky mezi roky 1927 až 1942. Byl jmenován Adolfem Hitlerem v roce 1933 rektorem na univerzitě Fredericka Williama v Berlíně. Později také vstoupil do nacistické politické strany NSDAP. V roce 1908 navštívil německou jihozápadní Afriku, kde prováděl terénní výzkum. Zde studoval rasově smíšené obyvatelstvo. Fischer následně doporučil, aby se toto obyvatelstvo již nereprodukovalo, i když by mohlo být pro Německo užitečné. V roce 1912 bylo zakázané mezirasové manželství ve všech německých koloniích. Tato myšlenka byla poté použita i v norimberských zákonech. V roce 1908 založil společnost pro rasovou hygienu ve Freiburgu. V roce 1952 se stal čestným členem německé antropologické společnosti.

Eugen Fischer und Fritz Lenz – Grundriss der menschlichen Erblichkeitslehre und Rassenhygiene – Band 1 (1921) http://uloz.to/xizHsPS/fischer-eugen-und-lenz-fritz-grundriss-der-menschlichen-erblichkeitslehre-und-rassenhygiene-band-1-1921-pdf

Eugen Fischer und Fritz Lenz – Grundriss der menschlichen Erblichkeitslehre und Rassenhygiene – Band 2 (1921) http://uloz.to/xhtxad4/fischer-eugen-und-lenz-fritz-grundriss-der-menschlichen-erblichkeitslehre-und-rassenhygiene-band-2-1921-pdf

Erwin Baur, Eugen Fischer und Fritz Lenz – Menschliche Auslese und Rassenhygiene – Band 1 (1936) http://uloz.to/xWhihyJ/baur-erwin-und-fischer-eugen-und-lenz-fritz-menschliche-auslese-und-rassenhygiene-band-1-1936-pdf

Erwin Baur, Eugen Fischer und Fritz Lenz – Menschliche Auslese und Rassenhygiene – Band 2 (1932) http://uloz.to/xbidCPE/baur-erwin-und-fischer-eugen-und-lenz-fritz-menschliche-auslese-und-rassenhygiene-band-2-1932-pdf

Eugen Fischer und Gerhard Kittel – Das antike Weltjudentum (1943) http://uloz.to/xJPuCcf/fischer-eugen-und-kittel-gerhard-das-antike-weltjudentum-1943-pdf

Wilhelm Frick (1877-1946)

Wilhelm-FrickDr. Wilhelm Frick (12. března 1877, Alsenz – 16. října 1946, Norimberk) byl německý rasový politik a do roku 1943 ministrem vnitra. Od roku 1943 do roku 1945 se stal českým protektorem. Wilhelm Frick se narodil v Porýní-Falcku jako nejmladší ze 4 dětí. Svá studia započal v Kaiserslauternu. Poté studoval v univerzitním městě Heidelbergu práva a v roce 1901 byl promován na doktora práv. Od roku 1903 pracoval u bavorské státní správy jako právník na policejním prezídiu v Mnichově. V roce 1910 se oženil. V roce 1924 byl podmínečně odsouzen na několik měsíců a propuštěn z postu policejního ředitele za účast na prvním převratu Adolfa Hitlera. V roce 1925 vstoupil do NSDAP. Jeho manželství skončilo v roce 1934 rozvodem. Ve stejném roce se opět oženil. V roce 1946 byl v norimberském procesu odsouzen k trestu smrti.

Wilhelm Frick – Rede ueber Bevoelkerungs- und Rassenpolitik (1933) https://uloz.to/!kQ8By7Gdj/wilhelm-frick-rede-ueber-bevoelkerungs-und-rassenpolitik-1933-pdf

 Otto Weininger (1880-1903)

Otto Weininger

Otto Weininger (3. dubna 1880, Vídeň – 4. října 1903, Vídeň) byl rakouský filosof a spisovatel židovského původu. V roce 1903 vydal knihu Pohlaví a charakter: Základní výzkum (Geschlecht und Charakter: Eine prinzipielle Untersuchung), která získala popularitu po jeho sebevraždě ve věku 23 let. Filosof Ludwig Wittgenstein a spisovatel August Strindberg ho považovali za velkého génia. Ve své knize tvrdí, že všichni lidé jsou složeni ze směsi mužské a ženské látky. Mužský aspekt je aktivní, produktivní, vědomý a morální/logický, zatímco ženský aspekt je pasivní, neproduktivní, bezvědomý a amorální/alogický. Weininger píše, že emancipace by měla být vyhrazena pro mužské ženy, např. některé lesby, a že život ženy je pohlcován sexuální činností: jak podle aktu, jako prostitutka, tak podle produktu, jako matka. Žena je dohazovačkou. Naopak povinností muže nebo mužského aspektu osobnosti je snaha, aby se stal géniem a vzdal se sexuality pro abstraktní lásku k absolutnu, Bohu, jehož nachází v sobě. Významná část jeho knihy je o povaze génia. Weininger tvrdí, že neexistuje nic takového jako osoba, která má geniální nadání pro, řekněme, matematiku nebo hudbu, ale jen univerzální génius, v němž vše existuje a dává smysl. Usuzuje, že takový génius je do určité míry pravděpodobně přítomen ve všech lidech. V samostatné kapitole analyzuje archetypálního Žida jako ženskost, a tudíž hluboce bezbožného, bez skutečné osobnosti (duše) a beze smyslu pro dobro a zlo. Křesťanství popisuje jako nejzazší výraz nejvyšší víry, zatímco judaismus nazývá extrémní zbabělostí. Weininger odsuzuje úpadek moderní doby a hodně z toho přisuzuje ženskému, a tedy židovskému vlivu. Podle Weiningera vykazuje každý určitou ženskost a to nazývá židovskost.

Otto Weininger – Geschlecht und Charakter: Eine prinzipielle Untersuchung (1907) https://uloz.to/!ZtcdhSwe7ipO/otto-weininger-geschlecht-und-charakter-eine-prinzipielle-untersuchung-1907-pdf

Lothrop Stoddard (1883-1950)

Lothrop Stoddard

Theodore Lothrop Stoddard, A.M., Ph.D. (29. června 1883, Brookline – 1. května 1950, Washington, D. C.) byl americký historik, novinář, eugenik, člen Ku-Klux-Klanu, politický a rasový teoretik. Napsal mnoho knih zabývající se rasou a civilizací. Nejčastěji psal o nebezpečích, které představují barevné národy na bělošskou civilizaci. Jeho nejznámější kniha byla The Rising Tide of Color Against White World-Supremacy, kterou napsal v roce 1920. V knize popisuje populační výbuch nebílého obyvatelstva po první světové válce a kolaps kolonialismu. Předpokládal, že kdyby se bílé obyvatelstvo smísilo s barevným obyvatelstvem, tak by to povedlo k rozpadu západní civilizace. Bílou rasu rozděloval, tak jako ostatní do tří rasových typů: nordický, alpínský, mediteránní typ. Zastával názor, že by se nordický typ měl eugenickou metodou zachovát. Podporoval imigraci obyvatel ze severní Evropy, aby nedošlo k oslabení rasové podoby tehdejší Ameriky. Dále také obviňoval „germánské imperialisty“ za vypuknutí první světové války. Stoddard považoval extrémní islám za soupeře západní civilizace. Schvaloval zákon o kontrole porodnosti, aby byl snížen počet nižších společenských tříd a byla podporována reprodukce středních a vyšších tříd. Sociální pokrok byl podle něj možný pouze „novou aristokracií“ pocházející z nejschopnějších jedinců.

Lothrop Stoddard – Racial Realities in Europe (1924) https://uloz.to/!6R3uyIm6e6Ug/lothrop-stoddard-racial-realities-in-europe-1924-pdf

Hans F. K. Günther (1891-1968)

Prof. Dr. Hans F.K. GüntherProf. dr. Hans Friedrich Karl Günther (16. února 1891, Freiburg – 25. září 1968, Freiburg) byl německý rasový teoretik a eugenik. Učil na univerzitách v Jeně, Berlíně a Freiburgu. Napsal spoustu knih a esejů o rasové teorii. Byl členem nacistické politické strany NSDAP. Günther byl synem hudebníka. Studoval na univerzitě Alberta-Ludvíka ve Freiburgu. Chodil na přednášky zoologie a geografie. V roce 1911 strávil semestr v Sorbonně v Paříži. Doktorátu dosáhl roku 1914. Téhož roku narukoval do první světové války. Byl raněn a poté neschopen boje, takže sloužil u Červeného kříže. Po válce v roce 1919 začal se svou spisovatelskou kariérou. Napsal polemickou práci nazvanou The Knight, death and the devil: the heroic idea – přepracoval tradiční německý pohanský romantický nacionalismus do formy biologického nacionalismu. Tato práce zaujala i Heinricha Himmlera. V roce 1922 Günther studoval na univerzitě ve Vídni a pracoval v muzeu v Drážďanech. V roce 1923 se přestěhoval do Skandinávie a žil tam se svou druhou manželkou, která byla Norka. V roce 1935 se stal profesorem na univerzitě v Berlíně, kde učil o rase, biologii člověka a venkovskou etnografii. Od roku 1940 do roku 1945 působil jako profesor na univerzitě Alberta-Ludvíka. Získal spoustu ocenění. V roce 1935 byl prohlášen „pýchou NSDAPu“ pro jeho vědeckou práci. V roce 1940 získal medaili za umění a vědu od Adolfa Hitlera. V březnu roku 1941, byl přijat jako čestný host na konferenci Alfreda Rosenberga o studii židovské otázky. Po druhé světové válce, byl Günther umístěn v internačních táborech po dobu tří let. Günther evropskou populaci rozdělil do šesti rasových skupin – nordická rasa (die nordische Rasse), fálská rasa (die fälische Rasse), východobaltická rasa (die ostbaltische Rasse), dinárský rasa (die dinarische Rasse), východní rasa (die ostische Rasse) a západní rasa (die westische Rasse). Podle Günthera byla nordická rasa zakladatelem vlivných kultur téměř po celém světě. Mediteránní a nordickou rasu považoval za nejstarší obyvatele Evropy. Zároveň je také považoval za jediné skutečně kreativní rasy evropské prehistorie.

Hans F. K. Günther – Rasse und Stil (1926) http://uloz.to/x3ppWdP/gunther-hans-rasse-und-stil-2-auflage-1926-pdf

Hans F. K. Günther, Eugen Fischer – Deutsche Köpfe nordischer Rasse (1927) http://uloz.to/xHs818D/gunther-hans-und-fischer-eugen-deutsche-kopfe-nordischer-rasse-1927-pdf

Hans F. K. Günther – The Racial Elements of European History (1927) http://uloz.to/xX1LkrT/hans-f-k-gunther-the-racial-elements-of-european-history-1927-pdf

Hans F. K. Günther – Rassenkunde Europas (1929) http://uloz.to/xPxtgtK/gunther-hans-rassenkunde-europas-3-aufl-1929-pdf

Hans F. K. Günther – Rassenkunde des jüdischen Volkes (1930) http://uloz.to/xpakgtK/gunther-hans-rassenkunde-des-judischen-volkes-1930-pdf

Hans F. K. Günther – Frömmigkeit nordischer Artung (1934) http://uloz.to/xKjpKLb/gunther-hans-frommigkeit-nordischer-artung-1934-pdf

Hans F. K. Günther – Kleine Rassenkunde des deutschen Volkes (1934) http://uloz.to/xNzMUbk/gunther-hans-kleine-rassenkunde-des-deutschen-volkes-1934-pdf

Hans F. K. Günther – Die nordische Rasse bei den Indogermanen Asiens (1934) http://uloz.to/xkP2QKK/hans-f-k-guenther-die-nordische-rasse-bei-den-indogermanen-asiens-pdf

Hans F. K. Günther – Herkunft und Rassengeschichte der Germanen (1935) http://uloz.to/xMgt7Fr9/hans-f-k-gunther-herkunft-und-rassengeschichte-der-germanen-1935-pdf

Hans F. K. Günther – Rassenkunde des deutschen Volkes (1939) http://uloz.to/xfEr5Q7/gunther-hans-rassenkunde-des-deutschen-volkes-16-auflage-1939-pdf

Hans F. K. Günther – Gattenwahl zu ehelichem Glück und erblicher Ertüchtigung (1941) https://uloz.to/!k1D8MOPLYWSa/hans-gunther-gattenwahl-zu-ehelichem-gluck-und-erblicher-ertuchtigung-1941-pdf

Hans F. K. Günther – The Religious Attitudes of the Indo-Europeans (1967) http://uloz.to/xfJTWPJ/hans-f-k-gunther-the-religious-attitudes-of-the-indo-europeans-1967-pdf

Prof. Dr. Hermann Werner Siemens (1891-1969)

Hermann W. Siemens – Vererbungslehre – Rassenhygiene und Bevölkerungspolitik (1937) http://uloz.to/xEWza4u/hermann-werner-siemens-vererbungslehre-rassenhygiene-und-bevoelkerungspolitik-1937-pdf

Ludwig F. Clauß (1892-1974)

Ludwig-Ferdinand-Clauss-1936Dr. Ludwig Ferdinand Clauß či Clauss (8. února 1892, Offenburg – 13. ledna 1974, Huppert – region Taunus) byl německý antropolog, psycholog a rasový teoretik. Byl studentem Edmunda Husserla. Využil jeho teorii fenomenologie a aplikoval ji v rasové psychologii. V praxi tuto psychologickou teorii studoval tak, že pozoroval gesta, pohyby, mimiku lidí a tím určil tzv. rasový styl. V roce 1927 – 1931 cestoval po Blízkém východě převlečený za kočovného šejka, aby studoval rasově-psychologickou formu Beduínů. V roce 1933 vstoupil do NSDAPu a stal se odborným asistentem na univerzitě v Berlíně a také se snažil představit svou rasovou psychologii do německého vzdělání a to ve vyšší tak i nižší úrovni. Jeho teorie nebyla zcela úspěšná kvůli částečné opozici ze strany NSDAPu, i když jeho práce byla obecně velmi populární. V roce 1943 přišel o práci a byl vyloučen z NSDAPu, protože zaměstnal jako výzkumnou asistentku Margarete Landé, která byla židovského původu. Podle jeho teorie má každá rasa tzv. rasovou duši – myšleno metafyzicky. Rasová duše odkazuje na zvláštní styl chování a kolektivní osobnostní charakter každé rasy, což je také spojeno i s kulturou. Ideální rasová bytost by měla mít psychický rasový styl shodný s fyzickým rasovým stylem, který slouží jako médium pro tyto výrazy. Jeho díla ovlivnily Tomislava Sunica a Juliuse Evolu.

Ludwig F. Clauss – Rasse und Seele (1938) http://uloz.to/xCAtUos/clauss-ludwig-rasse-und-seele-1938-pdf

Ludwig F. Clauss – Rasse und Charakter – 1. Teil: Das lebendige Antlitz (1938) http://uloz.to/xsxcnbG/clauss-ludwig-ferdinand-rasse-und-charakter-1-teil-das-lebendige-antlitz-1938-pdf

Ludwig F. Clauss – Die nordische Seele (1940) http://uloz.to/xRjJ2H1/clauss-ludwig-die-nordische-seele-1940-pdf

Alfred Rosenberg (1893-1946)

rosenberg5Alfred Ernst Rosenberg (12. ledna 1893, Tallinn – 16. října 1946, Norimberk) byl jedním z prvních a nejvlivnějších členů nacionálně socialistické strany. Je považován za stranického ideologa, rasového teoretika a zastánce teorie o degenerativním moderním umění. Narodil se v dnešním Tallinnu, který v roce 1893 patřil k carskému Rusku. Otec byl estonským obchodníkem a matka byla Estonka, která pocházela z hugenotské rodiny. Rosenberg nejprve studoval technický institut v Rize a také architekturu na moskevské univerzitě, ale nikdy v těchto oborech nepůsobil. Na začátku roku 1918 složil v Moskvě úspěšně závěrečnou zkoušku. Poté uprchl před Říjnovou revolucí do Paříže a krátce na to se přesídlil do Mnichova. Zde se pohyboval v anti-bolševických kruzích ruských emigrantů, kde rychle pochopil příčiny Velké říjnové revoluce, kterou vnímal jako katastrofu. Zanedlouho vstoupil do společnosti Thule (okultistický spolek). Na podzim roku 1919 poznal přes spisovatele Dietricha Eckarta Adolfa Hitlera. Později na to vstoupil do NSDAP. Po neúspěšném převratu byl Hitlerem pověřen vedením stranického deníku. Před uchopením moci nacionálních socialistů pracoval na svém stěžejním díle s názvem Mýtus 20. století (Der Mythus des 20. Jahrhunderts), který prvně vyšel v roce 1930. V knize historii redukuje jako souboj ras. Do konce války kniha spatřila světlo světa více než milion výtisků. V roce 1942 se stal říšským ministrem pro okupovaná východní území. Po válce byl zatčen a v Norimberském procesu odsouzen k trestu smrti za válečné zločiny a popraven 16. října 1946.

Alfred Rosenberg – Hrobaři Ruska (1921) http://uloz.to/xRcVKsjJ/alfred-rosenberg-hrobari-ruska-pdf

Alfred Rosenberg – Der Mythus des 20. Jahrhunderts (1930) http://uloz.to/xQ3VRctg/alfred-rosenberg-der-mythus-des-20-jahrhunderts-1930-pdf

Richard Darré (1895-1953)

Richard Darré

Richard Walther Darré (14. července 1895, Argentina – 5. září 1953, Mnichov) byl jeden z vůdců Blut und Boden (Krev a půda), od roku 1933 do roku 1942 byl ministrem pro potraviny a zemědělství, vysokým funkcionářem SS a rasovým teoretikem. V roce 1930 napsal knihu s názvem Nová šlechta založena na krvi a půdě (Neuadel aus Blut und Boden), která navrhovala systematický eugenický program, který se zastával pěstování jako všeléku na všechny problémy sužující stát. Podle koncepce Blut und Boden byli rolníci kulturní hrdinové, kteří dohlíželi na německý rasový stav a německou historii. Cílem bylo porozumět přírodnímu systému. Městská kultura byla odsuzována jako slabost, „asfaltová kultura“, kterou měla zlikvidovat vůle vůdce, často byla akronymem pro židovský vliv. Ideálem ženy byla statná venkovanka, která obdělávala zemi a porodila silné děti, byla fyzicky zdatná a opálená z venkovních prací. Takovým ženám se rodilo více dětí než těm, které žily ve městech. Blut und Boden byla jedním ze základů koncepce Lebensraum (životního prostoru). Blut und Boden též ovlivnil umění v oblasti filmu, v oblasti výtvarného umění a v beletrii.

Richard Darré – Neuadel aus Blut und Boden (1930) https://uloz.to/!mqQxXmChg07B/richard-darre-neuadel-aus-blut-und-boden-1930-pdf

Richard Darré – Das Bauerntum als Lebensquell der Nordischen Rasse (1942) https://uloz.to/!E8Y2sOPo7JSN/richard-darre-das-bauerntum-als-lebensquell-der-nordischen-rasse-1942-pdf

Helmut Stellrecht (1898-1987)

Helmut StellrechtHelmut Stellrecht (21. prosince 1898, Wangen im Allgäu – 23. června 1987, Bad Boll) byl nacionálně socialistický politik a propagandista. Také byl populárním autorem sci-fi s pseudonymem Hermann Noelle. Od roku 1917 do roku 1919 byl účastníkem v 1. světové válce. Po válce byl ve sborech Freikorps. Od roku 1921 se zapojil do nacionalistického hnutí a byl spoluzakladatelem univerzitního kroužku německého umění ve Stuttgartu. V tomto městě studoval Technologický institut v oboru strojírenství. V roce 1922 dosáhl absolutoria. Od roku 1923 byl členem Bavorské bojové ligy Reichsflagge. V roce 1927 získal doktorát. V roce 1931 vstoupil do NSDAP. V roce 1934 se stal vedoucím lídrem terénních pracovníků říšské mládeže, takže z velké části byl odpovědný za politický výcvik Hitlerjugend. V roce 1939 dosáhl v SS hodnosti Brigadeführera. V roce 1960 se usadil v Bad Bollu jako textilní obchodník.

Helmut Stellrecht – Glauben und Handeln: Ein Bekenntnis der jungen Nation (1943) http://uloz.to/xRDEDZxF/helmut-stellrecht-glauben-und-handeln-ein-bekenntnis-der-jungen-nation-1943-pdf

Branimir Maleš (???-???)

Branimir Maleš – O ljudskim rasama (1936) http://uloz.to/xcYqSRxY/branimir-males-o-ljudskim-rasama-1936-pdf

Branimir Maleš – Rase kojima pripadaju Srbi i Hrvati (1937) http://uloz.to/x8rUJ2zx/branimir-males-rase-kojima-pripadaju-srbi-i-hrvati-1937-pdf

John Baker (1900-1984)

NPG x86247; John Randal Baker by Elliott & FryDr. John Randal Baker (23. října 1900, Suffolk – 8. června 1984) byl biolog, fyzický antropolog a profesor na univerzitě v Oxfordu. Doktorát získal v roce 1927 na univerzitě v Oxfordu. Ve své knize „Race“ mimo jiné zkoumá povahy různých civilizací, které rozdělil do 23 kritérií, podle nichž mohou být identifikovány. Zkoumal vztah mezi biologickými a kulturními vlastnostmi u pěti civilizací. Berker odmítl metodologický relativismus, který se vyznačuje v antropologii od dob Franze Boase. Berker zastával myšlenky hereditarismu (rozhodující vliv na vývoj jedince má dědičnost) a kulturní evoluce.

John R. Baker – Race (1974) http://uloz.to/xMS2qjK1/john-r-baker-race-1974-pdf

Egon Leuschner (1901-???)

Egon Leuschner se narodil v roce 1901 v Liegnitzu a zpočátku byl zaměstnán jako učitel v Breslau. V roce 1932 vstoupil do NSDAP a do Nacionálněsocialistického svazu učitelů (Nationalsozialistischer Lehrerbund, NSLB). Leuschner byl pak předsedou školení NSLB a zároveň místním úředním vedoucím a pověřencem Rasově-politického úřadu (Rassenpolitisches Amt der NSDAP, dále RPA) pro rasovou politiku a politiku obyvatelstva v župě Slezsko. Po roce 1935 pracoval v Berlíně jako „říšský školící pověřenec“ RPA a v roce 1936 vedl „1. rasově-politický školící kurs“ v Berlíně. Ještě v roce 1942 vydává RPA jeho spis „Nationalsozialistische Fremdvolkpolitik“ s předmlovou Waltera Grosse. Středem zájmu této publikace byly úvahy k problematice „přenárodnění“ (Umvolkung) a zejména závěry ohledně styku a zacházení s příslušníky polského národa.

Egon Leuschner – Nationalsozialistische Fremdvolkpolitikum (1942) http://uloz.to/xTNqfiX8/egon-leuschner-nationalsozialistische-fremdvolkpolitikum-1942-pdf

Bruno K. Schultz (1901-1997)

Dr. Bruno Kurt SchultzDr. Bruno Kurt Schultz (3. srpna 1901, Sitzenberg – 9. prosince 1997, Altenberge) byl rakousko-německý antropolog, profesor a důstojník SS. Jeho otec byl šéf policie. Po gymnáziu navštěvoval humanistickou vysokou školu. Po maturitě vystudoval etnologii a antropologii na univerzitě ve Vídni, v Uppsalu a v Lipsku. V únoru 1932 vstoupil do NSDAP a SS. V roce 1934 se Schultz habilitoval a v Mnichově byl vysokoškolským pedagogem v lidské dědičnosti a rasové nauce. Od roku 1936 byl profesorem na Imperiální akademii tělesné výchovy a za dva roky pak ředitelem Institutu biologie. V roce 1939 se stal docentem rasové biologie na berlínské univerzitě. Ve 40. letech dosáhl hodnosti SS-Standartenführers. Na konci roku 1941 se přestěhoval. Ve Státní univerzitě v Praze byl profesorem genetické a rasové hygieny. Od konce srpna 1944 do ledna 1945 byl v boji v jednotkách Waffen-SS. Po skončení druhé světové války byl od roku 1951 profesor na univerzitě v Münsteru. V roce 1960 odešel do penze.

Bruno K. Schultz – Deutsche Rassenköpfe (1935) http://uloz.to/xTSkQXv/dr-b-r-schultz-deutsche-rassenkopfe-pdf

Walter Groß (1904-1945)

Walter GrossDr. Walter Groß založil v roce 1933 úřad, který od května 1934 nesl název „Rasově-politický úřad NSDAP“. Byl vedoucím RPA a jako takový byl v poslední instanci odpovědný za celkovou rasově-politickou výchovnou a školící práci v NSDAP, s výjimkou SS, které měly vlastní rasový úřad. Gross zastával relativně snadnou rasovou teorii, v rámci které označil tři faktory, které dle jeho názoru zodpovídaly za „degeneraci“ německého národa: 1. čistě početné ubývání národa, 2. nárůst „podprůměrně nadaných“ při současném úbytku dědičně hodnotných a 3. promíchávání s druhově cizími rasovými dílčími prvky, které vedlo k vnitřnímu neklidu, rozpolcenosti a odcizení. Z toho vyvozoval nutnost eliminace dědičných hodnot, které „se nacházely pod pod dobrým průměrem“. Pro Grosse představovali hlavní nebezpečí Židé, protože byli nejen cizí rasy, ale také proto, že se u nich kromě toho vyvinuly obzvláště špatné dědičné statky, což Groβ pokládal za vědecky podložené. Zemřel 25. dubna 1945 při bojích v Berlíně. Jeho spolupracovníci později vypovídali, že si smrt v boji údajně sám vyhledal.

Walter Gross – Der deutsche Rassengedanke in der Welt (1939) http://uloz.to/xRgB6sK1/walter-gross-der-deutsche-rassengedanke-in-der-welt-1939-pdf

Carleton S. Coon (1904-1981)

Ph.D. Carleton Stevens Coon (23. června 1904, Wakefield – 3. června 1981, Gloucester) byl americký antropolog. Doktorát absolvoval na Harvardské univerzitě v roce 1928. Od roku 1934 do roku 1948 zde učil. Byl zaujatý antropologickými pracemi Riffianse, který se stal předmětem jeho disertační práce. Stal se správcem pensylvánského univerzitního muzea. Coon zastával holistickou antropologii. Holistické vědy se snaží vytvořit celkový obraz člověka, zabývá se všemi lidmi ve všech dobách a zároveň také všemi rozměry lidství. Také zkoumal etnografii, sociální antropologii, fyzickou antropologii a archeologické studie.  Zapojil se do archeologické studie o kulturách v době kamenné. Jeho oblast specializace byla severní Afrika a Blízký východ. Od roku 1929 do roku 1930 Coon studoval a testoval individuální tvrzení u severských albánských horolezců. Předpokládal u dinárského rasového typu a další typů, že stanoví vztah mezi tělesným vzrůstem a kalciem v zemědělských zemích. V roce 1933 byl v Etiopii za výzkumem, ale kvůli politické komplikaci byl donucen se uprostřed studie přesunout do Jemenu. Od roku 1948 do roku 1951 prozkoumal iráckou a íránskou dobu kamennou. V roce 1954 udělal vykopávky a průzkum jeskyň doby kamenné v Afghánistánu. Cestou domů navštívil Austrálii. V roce 1955 navštívil Sýrii a střední Afriku. V roce 1956 až 1957 zatímco pracoval u amerického letectva, fotografoval Indii, Japonsko, Taiwan, Koreu, Cejlon, Nepál, Sikkim, Pákistán, Saudskou Arábii a Filipíny.

Carleton S. Coon – The Races of Europe (1939) http://uloz.to/xSaLnfw/carleton-stevens-coon-the-races-of-europe-1939-pdf

Vojtěch Fetter (1905-1971)

vojtech fetterProf. dr. Vojtěch Fetter byl český antropolog, profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a ředitel Hrdličkova muzea člověka v Praze. Pracoval zejména v apologii (věda o růstu organismů). Zorganizoval, zpracoval a publikoval výsledky I. – III. celostátního antropologického výzkumu českých a slovenských dětí a mládeže (1951, 1961, 1971); studoval tělesný stav a sekulární trend dospělého obyvatelstva Československa z výzkumů na I. – III. spartakiádě. Spoluautor originální metody pro diagnostikování dětských kraniosynostóz (předčasné srůstání lebečních kostí ve švech).

Vojtěch Fetter – Tělesný vzhled Starých Slovanů na podkladě antropologických výzkumů (1956) http://uloz.to/xNz6yBPh/vojtech-fetter-telesny-vzhled-starych-slovanu-na-podklade-antropologickych-vyzkumu-pdf

Lothar Stengel-von Rutkowski (1908-1992)

Lothar Stengel-von RutkowskiDr. Lothar August Arnold Stengel-von Rutkowski (3. září 1908, Hofzumberge – 24. srpna 1992, Wittmund) byl lékař, básník a zastánce nacionálně socialistické rasové hygieny. Jeho otec byl protestantský pastor. Ve věku deseti let byl svědkem vraždy svých rodičů bolševiky. Spolu se svým bratrem, se přestěhoval do Německa. Ohledně rasové otázky začal, studoval literaturu Fritze Lenze a Hermanna Muckermanna. V roce 1928 vystudoval v Marburgu gymnázium. Od roku 1928 do roku 1933 studoval medicínu a eugeniku v Mnichově, v Marburgu a ve Vídni. V dubnu 1930 vstoupil do NSDAP a SS. Do roku 1934 pracoval jako vedoucí rasové hygieny v Hlavním rasovém a osidlovacím úřadě (RuSHA) SS v Mnichově. V roce 1934 získal občanství a oženil se. Byl blízkým přítelem Hanse F. K. Günthera. V roce 1939 byl jmenován Sturmbannführem. V roce 1940 byl lektorem pro rasovou hygienu, ekologii, kulturu a lektorem eugenické filosofie na lékařské fakultě. Od ledna roku 1944 působil aktivně v Praze jako lékař v RuSHA. V roce 1945 padl do sovětského zajetí. Kvůli své politické aktivitě byl zbaven veřejné služby a jeho literatura padla do seznamu zakázaných děl. V roce 1949 byl propuštěn ze sovětského zajetí. Vrátil se zpět do Marburgu a napsal zdůvodňující rukopis s názvem „Rasové myšlení ve vědě a politice“ (Der Rassengedanke in Wissenschaft und Politik verfasste).

Lothar Stengel-von Rutkowski – Hans F. K. Günther, der Vorkämpfer für den nordischen Gedanken (1936) http://uloz.to/x26v97nZ/lothar-stengel-von-rutkowski-hans-f-k-gunther-der-vorkampfer-fur-den-nordischen-gedanken-1936-pdf

Lakó György (1908-1996)

Lakó GyörgyDr. Lakó György (26. září 1908, Jánoshalma – 15. července 1996, Budapešť) byl maďarský lingvista. Od roku 1935 do roku 1936 byl stážista Národní knihovny. Od roku 1939 do roku 1940 pracoval jako středoškolský učitel v Budapešti, poté se vrátil k lingvistice. Během obléhání Budapeště utrpěl zranění. Od roku 1945 do roku 1949 se vrátil do Národní knihovny. Od roku 1954 až do roku 1967 byl redaktorem lingvistických publikací. V roce 1956 jmenován správcem v univerzitním oddělení ugrofinské lingvistiky. V roce 1970 zvolen jako externí člen do Finské akademie věd. V roce 1978 odešel do penze.

Lakó György – Nyelvtudományi Közlemények (1955) http://uloz.to/xBTGPHSq/lako-gyorgy-nyelvtudomanyi-kozlemenyek-1955-pdf

J. Philippe Rushton (1943-2012)

j-philippe-rushton

Prof. John Philippe Rushton (3. prosince 1943, Velká Británie – 2. října 2012, Kanada) byl kanadský psycholog a publicista. Rushton byl členem Kanadské psychologické asociace. Vyučoval na univerzitě v západním Ontariu. Známým se stal v 80. a 90. let po výzkumech rasy a inteligence, rasy a kriminality a dalších rasových studií.

J. Philippe Rushton – Race, Evolution and Behavior: A Life History Perspective (2000) https://uloz.to/!Bjsqhkzs76ie/j-philippe-rushton-race-evolution-and-behavior-a-life-history-perspective-2000-pdf

David Duke (nar. 1950)

david dukeDavid Ernest Duke, PhD. (1. července 1950, Oklahoma) je americký publicista, spisovatel a bývalý člen jedné z organizací Ku-Klux-Klanu. V roce 1974 vystudoval louisianskou státní univerzitu. V roce 2005 obdržel titul kandidát věd v oboru politologie na soukromé ukrajinské Mezioblastní akademii personálního managementu. V politice se angažoval nejprve v Demokratické straně a v roce 1988 přestoupil do Republikánské strany, za níž byl v letech 1989 až 1992 poslancem. Též kandidoval na řadu jiných funkcí, největší pozornost upoutaly jeho kandidatury na guvernéra Louisiany a do amerického Senátu. Od konce devadesátých let se věnuje převážně komentování politického dění a spisovatelské činnosti. V roce 1998 vydal z části autobiografickou knihu Moje probuzení (My Awakening). V roce 2005 se zúčastnil na Ukrajině konference o hrozbě sionismu a téhož roku v Sýrii hovořil v televizi o Izraeli a židovské lobby v USA. V roce 2006 se zúčastnil Mezinárodní konference k přehodnocení globální vize holocaustu v Teheránu. Konference byla zahájená íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Zúčastnilo se zde několik prominentních revizionistů, stejně jako představitelé židovské organizace Neturej Karta. Duke je odpůrcem masivní imigrace, kterou považuje za největší riziko pro další budoucnost. Je označován za rasistu, antisemitu a neonacistu, což on sám odmítá. Podle svých slov necítí nenávist k dalším lidem a tvrdí, že každý národ má právo na vlastní dědictví. Věří, že každý člověk na Zemi má lidská práva, právo na život a svobodu vyznání.

David Duke – Židovský rasismus (2008) http://uloz.to/xXXbZQEA/david-duke-zidovsky-rasismus-pdf

David Duke – Moje probuzení (2009) http://uloz.to/xBTdNMxC/moje-probuzeni-david-duke-pdf

Arthur Kemp (nar. 1962)

Arthur KempArthur Kemp je britský spisovatel a majitel Ostara Prodaction. Narodil se v Zimbabwe a pracoval jako novinář v Jižní Africe. Od roku 1987 do roku 1988 sloužil jako poddůstojník u jihoafrické policie v Johannesburgu. Byl vyloučen z Konzervativní strany (Conservative Party), protože měl námitky vůči apartheidu (rasové segregaci). V roce 1990 napsal knihu Vítězství nebo násilí o Africkém hnutí odporu (Afrikaner Resistance Movement), která byla naposledy revidována a aktualizována v roce 2012 po smrti Eugènea Terre’Blanchea. V roce 1996 se přestěhoval do Velké Británie. V roce 1999 napsal knihu s názvem Pochod Titánů: Kniha o dějinách bílé rasy (March of the Titans: A History of the White Race), která byla několikrát aktualizovaná. V roce 2004 pomohl ve volbách Nicku Griffinovi do londýnského zastupitelstva. Kemp se zúčastnil shromáždění Britské národní strany (British National Party, dále BNP) v Bromley. Od roku 2009 do roku 2011 byl mluvčím BNP v zahraničních záležitostech. Z této a z dalších funkcí odstoupil. Žádný oficiální důvod nebyl uveden. Získal cenu za investigativní žurnalistiku.

Arthur Kemp – March of the Titans: The Complete History of the White Race (2011) http://uloz.to/xLULmpZu/arthur-kemp-march-of-the-titans-the-complete-history-of-the-white-race-1999-pdf

Eva Drozdová (nar. 1967)

Doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D. (6. prosince 1967, Brno) je historická antropoložka a paleoantropoložka, docentka katedry antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, soudní znalkyně v oboru identifikace neznámých kosterních pozůstatků. V roce 1992 absolvovala obor Systematická biologie a ekologie se zaměřením na antropologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1992 pracuje, v různých funkcích, na Katedře antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1997 získala doktorát antropologie a v roce 2003 se stala docentkou v oboru antropologie.

Eva Drozdová – Základy osteometrie (2004) http://uloz.to/xgwJGxrR/eva-drozdova-zaklady-osteometrie-pdf

Petr Bakalář (nar. 1970)

bakalar02-300x275Mgr. Petr Bakalář (27. ledna 1970, Praha) je autor řady společenskovědních publikací. Jeho otcem je psycholog Eduard Bakalář. Vystudoval psychologii, momentálně podniká a věnuje se psychologickým otázkám ve své publikační činnosti. Jeho knihy vzbuzují kontroverzi a mediální pozornost, zejména v rámci některých oblastí (např. v pojetí lidských ras a eugeniky).

Petr Bakalář – Tabu v sociálních vědách (2003) http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Tabu_v_socialnich_vedach-Petr_Bakalar.pdf

Petr Bakalář – Psychologie Romů (2004) http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Psychologie_Romu-Petr_Bakalar.pdf

Lukáš Beer (nar. 1972)

lukas beerLukáš Beer, narozen 1972 v jihočeském Jindřichově Hradci, žijící a působící v Brně, autor četných publicistických článků a esejí, které se zabývají problematikou česko-německých vztahů. Mimo to se ve svých textech zaměřuje na aktuální otázky vnitřní i mezinárodní politiky z hlediska instrumentalizace aktuálního výkladu dějin pro politické účely. Hlavním středem zájmu jeho historiografického bádání jsou dodnes tabuizovaná fakta spadající do období Protektorátu Čechy a Morava. Beer v roce 2008 zakládá internetové stránky NÁŠ SMĚR, které se za spoluúčasti dalších autorů postupně staly jedinečnou studnicí článků a studií, reflektujících historii vztahů Čechů a Němců. Zejména zde zveřejňované historické materiály, vztahující se k období let 1939-1945, nebyly od konce 2. světové války nikdy publikovány. Pro českého čtenáře je nezvyklý zásadně nehodnotící a nemoralizující přístup autora ke studiu tzv. protektorátní české kolaborace.

Lukáš Beer – Hitlerovi Češi (2014) http://guidemedia.cz/item/hitlerovi-cesi/

další zajímavou literutu na rasovou tématiku naleznete zde

Rubriky: Věda | Komentáře: 1

Árijci

Árijci byli polo-kočovní nordičtí běloši, původně usídlení ve stepích Ruska a střední Asie, kteří hovořili mateřštinou různých indoevropských jazyků. Indoevropané jsou lidé, kteří obývali původní árijskou domovinu. V zásadě jsou základní slova podobná jak u Keltů, Germánů, Románů, Slovanů i Indů. Dnes se však místo slova Árijec používá slovo Indoevropan (občas indo-árijec).

Arya, mající význam “urozený”, se objevuje v různých indo-evropských jazycích. Množné číslo (Aryas=”urození”) bylo jméno, jímž se Árijci označovali před svým rozptýlením, a přežívá ve slově Eire (Irsko).  Objev tisíců takových obdobných slov ve velmi si vzdálených jazycích, spolu s podobnými gramatickou stavbou, vedla jazykovědce na počátku 19. století k závěru, že většina evropských jazyků vyvinula ze společného prajazyka, jímž hovořili před tisíciletími charakterističtí lidé, kteří během několika migrací postupně opustili svou původní domovinu a s sebou si vzali i svou řeč. Latina, řečtina, chetitština, sanskrt, francouzština, němčina, lotyština, angličtina, španělština, ruština atd. jsou všechno indoevropské (árijské) jazyky. Současná litevština je nejzastaralejším živým jazykem, který je původní árijské řeči blíže než ostatní. Dokonce existuje indo-evropský jazyk, tochariánština, doložená v čínském Turkestánu, což naznačuje, že Árijci se museli objevit na Dálném východě,  a tato věkovitá část jazykového důkazu byla nedávno potvrzena objevem tělesných pozůstatků světlovlasých lidí v Číně.

Arno Breker

Kdysi dávno, když bílé kmeny táhly světem a zakládaly své civilizace a kultury, našich předků Árijců; předků pod jejichž silou a tvořivostí padali primitivní barevné kultury na kolena; předků, jenž se vydali na cestu do všech koutů světa a všude zakládali své překrásné a vyspělé civilizace. Tyto kmeny táhly na jih – Mezopotámie (Írán = Airyanam vaejo = ”říše Árijců”, Egypt), východ (Indie – 2000-1500 př. n. l., Čína) a západ (Evropa – 4. tisíciletí př. n. l). Třeba v Indii si podmanili zde žijící černé obyvatelstvo a vybudovali civilizaci, která trvala stovky let, dokud se tvořivý duch Árijců nesmíchal s černým obyvatelstvem (k zabránění této skutečnosti vznikl kastovní systém). Na západě to bylo mnohem zajímavější: Sem proniknuvší árijské kmeny nahradily už zde usazené bílé kmeny (např. Etrusky) a úplně je pohltily. Árijská invaze měla několik vln: první přišli Keltové, za nimi Germáni a naposled Slované a Baltové.

Dnes nezůstal na Zemi jiný bílý kmen (a určitě nebudu do bílé rasy počítat semity nebo míšence, i když do ní mohou být počítáni také, ale bavíme se přímo o bílých), který by nepatřil k Árijskému národu. Jedinou výjimku snad mohou tvořit španělští Baskové, kteří patří k evropským před-árijským bílým národům.

To samé platí o duchovnu – porovnejte egyptskou, řeckou, severskou, slovanskou a keltskou mytologii, nebo naše zvyky a teď nemyslím nějaké mladší, ale starší, staré stovky a tisíce let, všechny pocházejí z doby, kdy jsme uctívali Slunce a vzdávali mu pravicí hold. Dokonce rudá, bílá a modrá/zelená barva, které se objevují na tolika současných vlajkách má árijský původ. Je to pravděpodobně pozůstatek árijského sociálního rozdělení na tři stavy: kněze (bílá), bojovníky (rudá) a pastevce a zemědělce (modrá/zelená).

Svastika představuje jeden z nejsvatějších árijských symbolů vůbec (6. tisíciletí před n. l.). Svastika je symbol: nebeské oblohy „točící se“ kolem Polárky, symbol Slunce, symbol posvátného ohně, symbol boha hromovládce, symbol štěstí. Všude, kam Árijci přišli, se našli svastiky, slovanské artefakty nejsou výjimkou. Na nejstarší české vyšívané látce z hrobu sv. Ludmily jsou také vyšité svastiky. Ze svastiky se postupně vyvinul prakříž (keltský kříž) a následně kříž křesťanský. V Litvě je svastika kulturním dědictvím nebo presidentská vlajka Finska má také svastiku.

Rubriky: Europoidní rasa | 5 komentářů

Mapy + základní rasové typy bílého plemene (kavkazoidní): Blízký východ

* Nordische Rasse – Nordický typ, * ///// – Fálský typ, * Westische Rasse – Mediteránní typ, * Ostbaltische Rasse – Baltický typ,  * Ostische Rasse – Alpínský typ, *Mongolische Rasse – Mongoloidní typ, * Dinarische Rasse – Dinárský typ, * Vorderasitische Rasse – Armenoidní typ, * Orientalische Rasse – Orientální typ, * Neger – Negroidní typ

050-Guenther-rassenkarte-1930-m-Legende

* nordisch – Nordický typ, * fälisch – Fálský typ, * dinarisch – Dinárský typ, * ostisch – Alpínský typ, * westisch – Mediteránní, * ostbaltisch – Baltický typ

Armenoidní typ (Die vorderasiatische Rasse)

  • Vzrůst: střední
  • Postava: podsaditá (digestivní)
  • Končetiny: krátké
  • Pigmentace: snědá
  • Nos: zahnutý, masitý směrem dolů (podobá se číslici 6)
  • Rty: masité, dolní ret je větší než horní
  • Vlasy: tmavé, kudrnaté, obočí často srostlé
  • Oči: tmavé, odhalená vrchní oční víčka (nevyvinuté nadočnicové oblouky)
  • Uši: velké
  • Obličej: středně široký, vystouplé lícní kosti
  • Lebka: krátká (brachycefalie) se zploštělým týlem
  • Čelo: nízké, šikmé, kulaté
  • Čelist: nízká, ustupující brada
  • Oblast: Blízký východ (Malá Asie), Kavkaz, Arménie, Asýrie, Ázerbájdžán, Gruzie, Libanon a Sýrie

armenoidni typ

ken davitian

Orientální typ (Die orientalische Rasse)

  • Vzrůst: malý až střední
  • Postava: štíhlá (respiratorní)
  • Pigmentace: snědá
  • Nos: úzký, vysoký
  • Rty: plné
  • Vlasy: tmavé
  • Oči: tmavé
  • Obličej: vysoký, převážně úzký a rovný
  • Lebka: dlouhá (dolichocefalie)
  • Oblast: severní Afrika, Blízký východ, Arábie, Libanon, Irák, Sýrie, Turecko, Degestán a Írán

orientalni typ

Usáma bin Ládin

podrobný seznam rasových typů europoidní rasy žijící mimo Evropu:

https://uloz.to/!a4FzpzqVff6O/non-european-caucasoids-png


zdroj:

Felix von Luschan (1911) – The Early Inhabitants of Western Asia
Hans F. K. Günther (1929) – Rassenkunde Europas
Hans F. K. Günther (1930) – Rassenkunde des jüdischen Volkes
Hans F. K. Günther (1934) – Kleine Rassenkunde des deutschen Volkes
Jan Czekonowski (1934) – Człowiek w czasie i przestrzeni
Ludwig F. Clauss (1938) – Rasse und Charakter – 1. Teil: Das lebendige Antlitz
Ludwig F. Clauss (1938) – Rasse und Seele
John R. Baker (1974) – Race
Georg Glowatzki (1976) – Die Rassen des Menschen: Entstehung und Ausbreitung

Rubriky: Kavkazoidní rasa, Ostatní | 9 komentářů