Podrobnější rasové typy bílého plemene

Skandinávsko-nordický typ

Silně depigmentovaný severský Evropan dlouholebého nebo střednělebého leptomorfního (štíhlého) typu. Obličej má oválný a nepatrně kosodélníkový. Má úzké poněkud svažující se čelo s nevýraznými čelními hřebeny. Kůže je narůžovělá, jemně texturovaná a tenká. Kosti jsou malé oproti jiným robustním typům. Vlasy jsou výhradně blonďaté, ačkoli tmavší typy jim jsou velmi podobné, např. Atlantský typ. Aktuální příklady tohoto typu jsou v „čisté“ podobě vzácné, ale k nalezení jsou obvykle ve smíšené podobě s okolními rasovými typy.

Tělo: vysoký vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Jádro populace tohoto typu se vyskytuje v jižním Švédsku a v okolních regionech. Lze jej nalézt v okolních regionech severní Evropy, ale obvykle je k nalezení ve smíšených formách. V dnešní době můžeme tento typ nalézt v Severní Americe, Austrálii a v dalších regionech.

Východo-nordický typ

Východo-nordický typ je podobný v rysech a v rozměrech se Skandinávsko-nordickým typem se značným fenotypovým překrytím mezi Skandinávsko-nordickým a Východo-nordickým typem. Hlavní podstata morfologické odchylky má za následek obvykle významně klenutější čelo a často více výraznou nosní kost (občas konvexní nos). Východo-nordický typ je relativně blízký z hlediska rodového původu s kulturou se šňůrovou keramikou a s prvními Indo-Evropany, ale má méně robustními rysy. Ochlupení není tak výrazné jako u Skandinávsko-nordického typu a lícní rysy jsou typicky jemné.

Tělo: vysoký vzrůst, ektomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ nejčastěji najdeme v Rusku, v Pobaltí a občas ve Finsku. Jádro populace je v západním Rusku. Nalezneme jej také v mnoha regionech východní Evropy. V dnešní době tento typ nalezneme ve východním Rusku. Ve Finsku je přechodným typem ke Skandinávsko-nordickému typu.

Aisto-nordický typ

Jedná se o podtyp Východo-nordického typu. Tento typ je často v přímořských oblastech a v baltických zemí. Jeden z posledních silných východních nordiků, které je možné dnes nalézt. Tento typ hrál velkou roli ve formaci Baltického typu a typu Trønder. Uvedený typ má světlou kůži, blond vlasy a modré nebo šedé oči. Oproti obličeji Skandinávsko-nordického typu mají vysokou a velkou lebku, proto se může zdát, že hlava je u Aisto-nordického typu širší. Lebka je málokdy brachycefalní. Jejich nos má tendenci být dlouhý, čelo je vysoké a mají robustní lícní kosti.

Tělo: vysoký vzrůst (mesoscelik), mezomorfní typ

Lokalita: V nejčistší podobě je tento typ v západním Finsku, v západním Estonsku a také v Litvě, v Rusku, Lotyšsku, Bělorusku a ve Švédsku mající kořeny v helsinské provincii.

Proto-nordický typ

Vymírající Proto-nordický typ, který je často spojovaný s Východo-nornickým typem a s Aisto-nordickým typem. Společně s těmito typy se tato populace rozrůstala v prehistorické době u Proto-Indo-Evropanů. Tyto typy mají rovné až kudrnaté, blonďaté vlasy s nádechem do zrzava. Vlasy jsou hrubé (kobercovité). Mají modré, šedivé nebo zelené oči. Povětšinou jsou dolichocefalní, málokdy hypsicraničtí. Obličej je podlouhlý, mají výrazný nos a mužné lícní kosti.

Tělo: vysoký vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Dnes jej nalezneme v Rusku, v Pobaltí, pohoří Rodopy, v Gílánu (íránská provincie), u Kurdů, Alevitů, Samaritánů, Drúzů a v tehdejší Persii od světlé až zářivé kůže.

Fálský typ

Nezredukovaný a depigmentovaný severní Evropan, který měl dříve převahu v paleolitických dobách lovců-sběračů v mírně chladných a chladných regionech, a dnes se jedná o přeživšího kromaňonce, který setrvává jako klasický rasový typ. Robustní rysy má tento typ nezmenšené, ovšem má poněkud užší obličej než jejich předci z paleolitických dob. Pigmentace tohoto typu je obvykle světlá na rozdíl od Paleo-atlantského typu.

Tělo: vysoký vzrůst, mezomorfní typ

Lokalita: Fálský typ se vyskytuje v germánských regionech. Rozšíření tohoto typu je napříč mnoho regionů v severní a střední Evropě, ale toto rozšíření je pouze řídké. Jádro této populace tvoří severní Německo. V dnešní době můžeme tento typ nalézt v Severní Americe a v ostatních regionech.

Nordicko-kromaňonský typ

Směs Skandinávsko-nordického a Fálského typu. Hojnější zastoupení tohoto typu je v této smíšené podobě nežli v „čisté“ podobě těchto dvou výše uvedených rasových typů. Základním elementem je Skandinávsko-nordický typ pozměněný napříč příměsí kromaňonce s připojením vlivu kultury se šňůrovou keramikou. Tento typ má velké čelo, nos má typicky rovný nebo konvexní, lícní kosti má méně výrazné než u Skandinávsko-nordického typu. Tento typ má několik subtypů, kdy v Norsku se vyskytuje subtyp Trønder a v Británii se vyskytuje Anglosaský subtyp.

Tělo: vysoký vzrůst, ektomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ se obvykle vyskytuje v germánských oblastech. Nalezneme jej napříč mnoha regionů v severní Evropě. Tento typ je častější než typický Skandinávsko-nordický nebo Irský typ. V dnešní době můžeme tento typ nalézt v Severní Americe, Austrálii a v dalších částech světa.

Anglosaský subtyp se vyskytuje ve východní Anglii, ve Frísku (Nizozemsko), v severozápadním Německu, v západním Dánsku a částečně v severní Francii a v Irsku. Ve starověku byl tento subtyp typický mezi germánskými kmeny Anglů, Sasů, Frísů a Jutů, kteří si v 5. století podmanili Británii.

Subtyp Trønder se vyskytuje především ve Skandinávii a na Islandu. V menší míře jej nalezneme na Britských ostrovech a v baltických regionech. Jedná se o směs Paleo-atlanského typu s obecně nordickým typem. Tento subtyp byl spojován s Vikingy a s dalšími germánskými migracemi, které jej rozšířily do několika evropských regionů, např. do Německa, Polska, Ruska a na Ukrajinu.

Irský typ

Typické původní obyvatelstvo severozápadní Evropy, obzvláště pak v Irsku. Kůže je obvykle světlá a barva vlasů se může lišit od tmavě hnědé až po blonďaté. Tento typ mívá často i zrzavé vlasy. Je úzce spřízněný s Fálským typem. Charakteristickými vlastnostmi pro Irský typ jsou často do jisté míry i rodové linie skandinávských kromaňonců. Uvedený typ má několik smíšených subtypů.

Tělo: vysoký vzrůst, mezomorfní typ

Lokalita: Obvykle jej nalezneme v severozápadní Evropě. Dnes jádrovou oblast tohoto typu tvoří regiony v Irsku. Nepříliš častou můžeme tento typ nalézt v Severní Americe a v ostatních částech světa. V dnešní době je místní rozložení tohoto typu relativní, ale uvedený typ byl pravděpodobně více rozšířený v historických dobách.

Keltsko-nordický typ

Tento typ je pojmenovaný podle jeho předpokládaného spojení s raným keltským obyvatelstvem odvozeného od předřímských nájezdníků z Doby železné v Británii. Tento typ má nízký klenutý středně výrazný nos, a často šikmé svažující se čelo na rozdíl od tradiční nordické příměsi s Dinárským typem a dalšími nenordickými příměsemi. U tohoto typu jsou časté zrzavé vlasy. Tento typ má několik smíšených podtypů.

Tělo: střední až vysoký vzrůst, ektomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Nejčastěji se tento typ vyskytuje na Britských ostrovech, místy také ve Flandrech, v jihozápadním Německu a v Alpách. Nicméně tradičně jej nalezneme v Britských ostrovech a v Beneluxu. Nalezneme jej také ve Švýcarsku. Dnes tento typ můžeme nalézt v Severní Americe a v Austrálii.

Aranský subtyp je izolovanou variantou Keltsko-nordického typu, kterou lze nalézt na Aranských ostrovech v Irku. Tato varianta je výsledkem izolace a příbuzenského míšení. Tento subtyp je podobný starověkým Keltům. Tento subtyp má bledou pleť, rovné nebo vlnité vlasy, které jsou obvykle zrzavé barvy. Vlasy jsou někdy zlatavě blonďaté až světle hnědé. Oči jsou často světle modré.

Další variantou tohoto typu je Keltsko-irský subtyp, který je směsí jmenovaných typů. Obvykle jej nalezneme v Irsku a Skotsku.

Keltsko-germánský subtyp je směsí Keltsko-nordického a Anglosaského typu. Tento typ se obvykle vyskytuje na Britských ostrovech. V důsledku kolonizace jej nalezneme v Novém Zélandu a Austrálii.

Další variantou tohoto typu je Dinarizovaný Keltsko-nordický subtyp, který se obvykle vyskytuje v městských částech Británie. Má větší, konvexní a vystouplý nos. Tento subtyp má různorodou barvu vlasů, ale nazrzlá barva vlasů dominuje.

Norický typ

Středoevropan, který je směsí Dinárského a obecně nordického typu. Jedná se o stabilní populaci. Jméno uvedeného typu prochází z tehdejší římské provincie, která je v dnešní době v Rakousku. Tento typ se často vyznačuje znaky, které jsou spojovány s Dinárským typem. Tyto typy mají propadlý nasion (prostor mezi nosní kostí a nadočnicovými oblouky). Mají dlouhý, vysoký orlí nos.

Tělo: střední až vyšší vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Populace tohoto typu je početná v Rakousku, v Česku a na Slovensku. Jedná se o významný element ve střední Evropě. Dnes jej můžeme nelézt v Severní Americe a v dalších oblastech světa.

Subnordický typ

Tento typ více dominuje ve střední Evropě. Uvedený typ má mnoho podob a má méně stabilní či konkrétní podobu. Zaujímá spoustu možností pokročilých antropometrických (měřitelných) a morfologických (tělesně stavebních) pozic mezi obecně nordickým a Alpínským typem.

Tělo: střední nebo vyšší vzrůst, ektomorfní až endomorfní typ

Lokalita: Hlavní proud této populace je ve Francii, v západním Německu, ve Švýcarsku a v Rakousku. Tento typ byl nalezen i skrze další oblasti střední Evropy. V dnešní době jej můžeme nalézt v Severní Americe a v dalších oblastech světa. Tato populace je celkem stabilní.

Fenno-nordický typ

Jedná se o vymírající typ ze severovýchodní Evropy. Tento typ bývá někdy řazen k obecně nordickému typu nebo k Východo-baltickému typu. Uvedený typ je často spojován s finsko-uralskými typy. Má světlou kůži, zrzavé či bílo-blonďaté až hnědo-zrzavé vlasy a světlé vodově modré oči. Vlasy jsou jemné. Má výraznou stavbu těla. Oproti ostatním nordickým typům má kratší lebku. Čelo je rovné. Nos má rovný, jen výjimečně velký s občas dlouhou špičkou nosu.

Tělo: vysoký vzrůst (mezomacrosfefalik), ektomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ se rozšířil do Ruska a do většiny částí východního Finska. Občas jej nalezneme v Sibérii.

Východo-baltický typ

Smíšený severovýchodní evropský typ, plynoucí z přílivu a následnou stabilizací laponoidního elementu s populací Baltického typu. Tento typ je podobný depigmentovanému Laponoidnímu typu. Jejich oči ukazují určité mongoloidní rysy. Brachycefalní lebka s často depigmentovanou kůží s popelavými blonďatými vlasy a modro-šedými oči. Tento typ je spojený se severními Finy, Laponci a severními Rusy. Tento typ je často smíšený s nordickými, laponoidními, baltickými a dalšími přilehlými typy limitované v severní Evropě.

Tělo: malý až střední vzrůst, endomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Jádrem populace je severozápadní Rusko, severní Finsko, severní Švédsko a Laponsko.

Baltický typ

Depigmetovaný severovýchodní evropský typ. Tento typ má často hnědé až popelavě blonďaté vlasy a šedo-modré oči. Má jemné rysy, středně malou bradu a obvyklé je u tohoto typu usaditý nos. Brachycefalní lebka a středně široký obličej. Jedná se o přechodový typ, který byl některými antropology přiřazen do jedné skupiny k Východo-baltickému typu ze severovýchodní oblasti.

Tělo: střední vzrůst, mezomorfní až endomorfní typ

Lokalita: Jádro populace je ve Finsku a v baltických státech. Obvykle se uvedený typ vyskytuje v severozápadním Rusku tak jako v bývalém německém Prusku. Dnes tento typ můžeme nalézt v Severní Americe a v dalších částech světa.

Západo-baltický typ

Z velké části nezredukovaný, pouze lehce baltizovaný kromanoidní typ. Obvykle má brachycefalní robustní lebku. Tento typ má rysy Fálského tak i Baltického typu. Západo-baltický typ je některými spojován s obyvatelstvem pocházející z tehdejší kromaňonské populace z východní Evropy.

Tělo: střední vzrůst, mezomorfní až endomorfní typ

Lokalita: Často jej nalezneme v Polsku, baltických zemí a v Bělorusku. Je významným prvkem v mnoha regionech východní Evropy, ačkoliv zřídka představuje dominantní prvek v populaci. Dnes tento typ můžeme nalézt v Severní Americe, na Sibiři a v dalších částech světa.

Východoevropský typ

Východoevropský typ je souhrnný termín pro několik fyzicky podobných populací na východě Evropy. Někteří vědci tento typ slučují s Baltickým typem a jiní ho od sebe oddělují. Východoevropský typ sdílí s Baltickým typem brachycefalní lebku a středně široký obličej, ale liší se od sebe tenčím a delším nosem. Tento typ se obvykle vyskytuje více u slovanských národů. Jedná se o variabilní typ s různorodou barvou vlasů a pigmentace, avšak dominuje u nich spíše světlá pigmentace. Přechodná pigmentace je často u Východo-nordických typů, Severo-pontidských typů, Baltických typů a u dalších typů tohoto regionu.

Tělo: střední vzrůst, mezomorfní až endomorfní typ

Lokalita: Jádro populace je v západním Rusku, nejtypičtější výskyt je v regionu Valdai a kolem Moskvy. Běžný typ na Ukrajině a v Bělorusku. Dnes jej můžeme nalézt ve vzdálené části východního Ruska a v dalších částech světa.

Typ Borreby

Tento typ je většinou alpinizovaný krátkolebý typ. Je depigmentovaný a často je spojovaný se starými severozápadními Evropany rybářského obyvatelstva. Žije v mnoha oblastech např. na norských ostrovech Ähren, pravděpodobně se zde usadil již od počátku pozdního mezolitu (střední doba kamenná). Uvedený typ je i často na Balkáně, ale smíšený s Dinárským a Baltickým typem (východní variace).

Tělo: vyšší vzrůst, mezomorfní až endomorfní typ

Lokalita: Jižní Švédsko, Dánsko, severní Německo a Bosna. Lze jej nalézt v mnoha regionech severní a střední Evropy. S uvedeným typem se setkáme i v Severní Americe a v dalších oblastech světa.

Zde se jedná o smíšený typ Borreby s Dinárským typem. Tento typ nalezneme na Černé Hoře, v Srbsku, Chorvatsku, v Bosně a Hercegovině, v Albánii, ve Slovinsku a v severním Řecku. Tento typ má občas konvexní nos.

Ladoganský typ

Tento typ má bledou až světlou pleť. Uvedený typ má obvykle rovné, jen občas vlnité, tmavě hnědé vlasy, ale občas i blonďaté. Mají smíšenou barvu očí a mesocefalickou až brachycefalní lebku. Hlavu mají mírně vysokou. Nos je mírně vysoký, rovný (leptorrhine) s často kulatou špičkou nosu. Uvedený typ má velmi široký a nízký obličej s velkou širokou čelistí.

Tělo: střední vzrůst, endomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ obvykle nalezneme v Rusku, většinou mezi různorodými menšinami v evropské části Ruska a v uralské oblasti, zejména pak v Republice Komi a Marijsku. Uvedený typ se rozšířil do Běloruska, Polska, východního Německa, Ukrajiny, Rumunska, Moldávie, Maďarska, Finska, do baltických států a Skandinávie. Evropští kolonisté přivedli tento typ do různých částech světa, např. na Sibiř.

Alpínský typ

Jeden z nejdůležitějších typů Evropy. Mají krátkou lebku a kulatý obličej s výraznými lícními kostmi. Pigmentace je střední až tmavá. Vlasy jsou kaštanově hnědé až světlejší barvy, ale toto je spíše u obyvatel ve střední Evropě. Často si je pletou se Subnordickým typem.

Tělo: menší až střední vzrůst, endomorfní typ

Lokalita: Tento typ je obvykle ve Francii, Itálii, Švýcarsku a v jižním Německu. Uvedený typ je široce rozsáhlý v Alpách a též se začal objevovat v jižní Itálii a Řecku. Tento typ je typický ve střední Evropě. Jedná se o jeden z nejrozsáhlejších typů. Také jej můžeme nalézt v Severní Americe.

Alpínsko-mediteránní typ

Tento typ je směsí Alpínského a obecně mediteránního typu. Vlasy má hnědé až černé a oči má tmavé či smíšené barvy. Nos má rovný až konkávní.

Tělo: malý až střední vzrůst, ektomorfní až endomorfní typ

Lokalita: Tento typ nalezneme v jižní Evropě, především v jižní Francii, v severním Španělsku, v Portugalsku a v Itálii. Občas jej nalezneme také ve Velké Británii, v Německu a v Rakousku.

Goridský typ

Východoevropský alpínský typ ovlivněný Baltickým a Východoevropským typem. U tohoto typu je dominantní užší, vyšší lebka. Název tohoto typu pochází od polského slova „gora“, tedy hora. Uvedený typ je příbuzný se středoevropskými Slovany.

Tělo: střední vzrůst, endomorfní typ

Lokalita: Tento typ se vyskytuje na Slovensku, v Maďarsku, v západní Ukrajině a v jižním Polsku. Tento typ také nalezneme v oblasti jižní Evropy, v Rusku a v dalších částech světa. Jedná se o jeden z nejčastějších typů Evropy.

Skandinávsko-alpínský typ

Hnědooký, tmavovlasý rasový typ s brachycefalní lebkou ze Skandinávie, vyskytující se převážně v západním Norsku. Tento typ má často střední velikost brady a konkávní nos. Tento typ se hodně podobá Alpínskému typu ze střední a jižní Evropy. Tento typ může mít vazby s Paleo-atlatským typem a prastarou kulturou Fosna. Tento typ bývá smíšený s typem Borreby a s Paleo-atlantským typem. Jedná se o přechodný typ Laponoidního typu ze severu.

Tělo: střední vzrůst, endomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ se vyskytuje pouze v západním Norsku obzvláště v Sunnmøre. Vzácně jej nalezneme v některých částech Skandinávie jako je Švédsko a Finsko.

Předslovanský typ

Část středoevropského obyvatelstva je spojována s tímto typem. Mají bledou až lesklou kůži, převážně hnědé, rovné nebo kudrnaté vlasy. Povětšinou nemají blonďaté vlasy, jen hnědé. Mají hnědou nebo smíšenou barvu očí. Mají mezocefalní lebku, však občas mají i brachycefalní. Mají malý vajíčkovitý tvar hlavy. Též mají vyklenutý nos, sníženě nízké široké tváře a vystouplé lícní kosti.

Tělo: krátké končetiny, endomorfní nebo mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ je častý v Polsku a v západní Ukrajině, především ve Volze, Galicii, Podolí a v západní Varšavě. Uvedený typ je také u balkánského obyvatelstva, dále pak u Čechů, Slováků, Rakušanů, Němců, Ukrajinců, Rusů, a dokonce i u Finů.

Dinárský typ

Tento typ je brachycefalní a planoccipitalní (plochý týl). Má podlouhlý až dlouhý obličej s orlím nosem. Odstín kůže je střední až tmavě pigmentovaný. Tento typ je typický u jižních Slovanů, v Alpách a na Ukrajině.

Tělo: vysoký vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Uvedený typ je častý na Balkáně a přespříč jihovýchodní Evropou. V dnešní době jej nalezneme v Severní Americe a v dalších oblastech, a to i v jižní Evropě, ale ne tak často. V západní Evropě je obvykle smíšený s Atlantským typem, což má za výsledek delší lebku (dolichocefalii).

Dinársko-sávidský typ

Jedná se o středoevropskou variantu Dinárského typu, která je světlejší, a to především v barvě očí. Tento typ má světlou kůži, vlasy má rovné nebo vlnité s obvykle hnědou barvou vlasů, a někdy má i tmavě blonďaté nebo černé vlasy. Oči má smíšené, zelené nebo modré. Nos je velmi úzký a často konvexní. Tento typ má dlouhý obličej, statnou a kulatou bradu.

Tělo: vysoký vzrůst, mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ můžeme nalézt v severní Itálii, v jižním Německu, v Rakousku, Švýcarsku, Česku, Slovensku, v západní Ukrajině, v Polsku a ve Francii. Uvedený typ můžeme občas nalézt v Británii a Irsku, ale obvykle je smíšený s Keltsko-nordickým typem.

Východo-dinárský typ

Jedná se o pravděpodobnou subvariantu Karpatského typu s více Dinársko-Armenoidními prvky nežli s prvky Goridského typu. Tento typ má světlou až světle hnědou kůži. Vlasy má rovné nebo vlnité s hnědou až černou barvou. Má výrazné obočí a ochlupení na těle. Oči jsou tmavé či smíšené barvy. Nos je velmi úzký, velký a často konvexní. Lebka je brachycefalní.

Tělo: vysoký vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Tento typ se nejčastěji vyskytuje na východní Ukrajině zasahující do Moldavska, Rumunska a Slovenska.

Karpatský typ

Jedná se o hybridní typ z Karpatských hor, který je podobný Goridskému typu s tím rozdílem, že má větší nos. Pravděpodobně je tento typ smíšený s Dinárským typem mající pár znaků Armenoidního typu. Výše uvedený typ je brachycefalní (krátkolebý), má vysoké čelo, malý a úzký nos, tmavé vlasy a oči. Také má husté ochlupení.

Tělo: střední vzrůst, endomorfní až ektomorfní typ

Lokalita: Většina populace tohoto typu se vyskytuje v Rumunsku a na Slovensku podél Karpatských hor. Poměrný výskyt uvedeného typu je v Karpatských horách, ale i v dalších částech Evropy. Tento typ může být nalezen i v západní Evropě, ale není to častý jev.

Baskidský typ

Tento typ je dinaromorfní a mezocefalní. Uvedený typ je příbuzný s Basky. Jedná se o jeden z nejčistších forem na Pyrenejském poloostrově a ve Francii. Vyskytuje se v severním Španělsku, kde je často smíšený s Atlanto-mediteránním typem a v menší míře je pak i krátkolebý. V horní části lebky má rozšířenou šířku obličeje, kdy toto má tendenci vytvářet trojúhelníkový tvar hlavy. Nos má dlouhý a velký s výraznými tvářemi. Uvedený typ má různou pigmentaci vlasů od tmavých, zrzavých až po blonďaté vlasy.

Tělo: střední až vysoký vzrůst, mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ se často vyskytuje v severozápadní Francii a v jižním Španělsku. Procentuálně menší pravděpodobností je, že tento typ nalezneme v jiné oblasti. Uvedeného typu je jen malé množství.

Atlanto-mediteránní typ

Tento typ má rovný nos, silnou a dolichocefalní lebku. Jedná se o shodný kosterní ekvivalent mezi Atlantským a Západo-mediteránním typem. Tento typ je více robustní a silnější než Západo-mediteránní typ. Těchto typů je na světě hodně a jsou často smíšené formě.

Tělo: střední až vysoký vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Populace tohoto typu se nejvíce vyskytuje na severním Pyrenejském poloostrově, v Itálii, a také podél západního břehu Evropy. Dnes jej můžeme nalézt v Severní a Jižní Americe, a také v dalších částech světa. Tento typ je častý a rozšíření této populace je stabilní.

Atlantský typ

Tento typ je mezi Severo-atlantským a Atlanto-mediteránním typem, a je morfologicky podobný obecně nordickému typu, kdy u tohoto typu je obvyklá tmavá pigmentace. Mají dolichocefalickou až mezocefalickou lebku a lepromorfní postavu. Tento typ je často smíšený s Alpínským, Dinárským, Baskidským a s dalšími přilehlými typy.

Tělo: střední vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Uvedený typ nalezneme v západní Evropě, obzvlášť podél pobřeží Francie. Je důležitým elementem v regionech u pobřeží Atlantiku. Tento typ nalezneme také v západním Německu a v ostatních zemích západní Evropy. V dnešní době jej můžeme nalézt v Severní Americe a v Austrálii. Jedná se o rozrůstající se typ, který je v populaci stabilní.  

Severo-atlantský typ

Tento typ dominuje směsí mezi Keltsko-nordickým, Atlantským a obecně nordickým typem. Zmíněný typ je tmavovlasý a světlooký. Uvedený typ nalezneme ve Velké Británii a ve Francii.

Tělo: střední až vysoký vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Tento typ se vyskytuje v severozápadní Evropě (Velká Británie). V dnešní době jej můžeme nalézt v Severní Americe a v Austrálii.

Nordicko-mediteránní typ

Tento typ je nordickou variantou Atlantského typu. Uvedený typ bývá často smíšený s Paleo-atlantským typem. Z obecného hlediska lze předpokládat, že jde o směs obecně nordického a mediteránního typu, který může, ale nemusí být ovlivněn Paleo-atlantským typem. Uvedený typ je podobný tradičnímu Severo-atlantském typu, ale může být zaměňován s Nordicko-kromaňonským typem. Nordicko-mediteránní typ se liší od obecně mediteránního typu robustní bradou mající velmi úzký nos. Kůži mají světlou a často narůžovělý obličej. Vlasy mají hnědé až zlatavě blonďaté se smíšenou barvou očí. Lebku mají dolichocefalní až mezocefalní s výrazným úzkým, rovným nebo konkávním nosem. Brada je výrazná a čelist je v rozmezí malé až velké. Čelo mají spíše velké a mírně šikmé. Obvykle mají i plnější rty.

Tělo: vyšší vzrůst, ektomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Uvedený typ nalezneme v mnoha oblastech, ale nejvíce jej nalezneme v severozápadní Evropě, obzvlášť na Britských ostrovech a v Irsku.

Paleo-atlantský typ

Jedná se o prapůvodního kromaňonce ze západní Evropy s tmavou pigmentací. Je často spojován a rodově spřízněn s Fálským typem a typem Borreby. Vzhledem připomíná paleolitického kromaňonce. Tento typ je robustní, a má krátké nohy a dlouhé ruce. Lebka je dolichocefalní.

Tělo: vysoký vzrůst, mezomorfní až endomorfní typ

Lokalita: Menší skupina tohoto typu se vyskytovala před příchodem Keltů v Norsku, Walsu, Irsku a Skotsku. Dnes jej nalezneme v okolí západní Evropy se zvýšenou mobilitou (přemístitelností). Jejich počet se nerozšiřuje. Tento typ také existuje v Německu a ve Francii.

Beridský typ

Tento typ má úzkou lebku a je pyknomorfní. Jeho rozšíření je snížené zásluhou kromaňonského a mediteránního typu. Tento typ prošel mnoha změnami a procesy, ale stále obsahuje odštěpky bývalého typu, který je spřízněn s dalšími kromaňonskými typy jako např. na severu s Paleo-atlantský typem a na jihu s Berberský typem.

Tělo: malý či střední vzrůst, endomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Jádro tohoto typu se nachází v severní Africe, v jižní Itálii, v jižních Pyrenejích a v jižním Pyrenejském poloostrově. Dnes jej také nalezneme v Jižní a Severní Americe, ačkoliv je méně častý než Západo-mediteránní typ nebo jiné příbuzné typy.

Paleo-pontidský typ

Jedná se o východní kromaňonskou formu mediteránního typu s pravděpodobným vlivem Turanid typu či dalšími vlivy. Původně by se mohlo jednat o východního předchůdce západních lovců sběračů. Uvedený typ má světlou či světle hnědou kůži, vlasy má hnědé, vlnité, rovné nebo kudrnaté s různorodou barvou očí. Lebka je dolichocefalní. Nos je masitý, dlouhý a úzký (leptorrhine), rovný a občas konvexní. Brada je robustní a široká. Tělo má mírně ochlupené. Tento typ má občas mírně šikmé oči.

Tělo: vyšší vzrůst, endomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ se nachází hlavně na Balkáně, zejména v Řecku. Uvedený typ se rozpíná v severní Makedonii, Albánii, Bulharsku, v Dinárských Alpách, na Ukrajině a v Polsku.

Pontidský typ

Mediteránní typ, který se vyskytuje v jihovýchodní Evropě. Znaky tohoto typu se objevují u Severo-pontidského typu a Goridského typu, které jsou na severu, a Dinaro-mediteránního typu a Východo-mediteránního typu, které jsou na jihu. Tento typ zobrazuje východní verzi Atlanto-mediteránního typu. Tento typ je štíhlý s jemnými rysy v obličeji a mají vysoké vystouplé čelo. S porovnáním s obecně mediteránním typem jsou světlé pleti a mají výrazné nadočnicové oblouky.

Tělo: střední až vysoký vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Tento typ se vyskytuje v Bulharsku, na Ukrajině, v Řecku, v západní Turecku a v blízkých regionech. Též byl nalezen na mnoha místech východní Evropy.

Severo-pontidský typ

Tento typ nalezneme nejčastěji na Ukrajině. Uvedený typ je charakteristický dolichocefalní lebkou a vystouplým čelem (vystouplé nadočnicové oblouky). Výše uvedený typ připomíná jiný rasový typ, a to Atlantský typ ze západní Evropy, přestože nejsou mezi sebou příbuzní.

Tělo: střední až vysoký vzrůst, ektomorfní až mezomorfní typ

Lokalita: Tento typ nalezneme v jižním Rusku, na Ukrajině, na Kavkazu, v Polsku a na Slovensku.

Západo-mediteránní typ

Jedná se o typický příklad mediteránního typu ze severního středozemního pobřeží a jejich sousedících oblastech. Tento typ je charakteristický malým nebo středním vzrůstem, má gracilní (štíhlou) kostru, mezomorfní a malou lebku. Západo-mediteránní typ je poměrně tmavý oproti ostatním Evropanům.

Tělo: malý nebo střední vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Tento typ je významným elementem na Pyrenejském poloostrově podél západoevropské části pobřeží a částečně se vyskytuje v Itálii. Tento typ můžeme často nalézt v Severní a Jižní Americe a v ostatních částech světa v různě smíšených podobách. Ačkoliv úrodnost tohoto typu je v Evropě velmi malá, populace latinské Ameriky se stále rozrůstá, takže jejich počet je stabilní.

Východo-mediteránní typ

Jedná se o variaci dolichocefalního mediteránce, který pochází původně z východního středozemního moře z oblasti jižní Itálie, Řecka, jižního Turecka a také z Jordánska. Na východě je tento typ spjatý s Íránským typem a na západě je tento typ spjatý se Západo-mediteránním typem. Italové a Řekové tohoto typu jsou často smíšeni s dalšími evropskými typy (Dinaro-mediteránním, Fálským, Západo-mediteránním a Pontidským typem), kteří se rozlišují od orientálního Východo-mediteránního typu, který má odlišnou příměs. Nicméně nesmíšený orientální podtyp lze mylně považovat za Evropana.

Tělo: střední vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Tento typ nalezneme napříč mnoha regiony na východním středomoří. Populace tohoto typu je stabilní a pomalu se rozrůstá. V dnešní době se tento typ rozšířil do různých částech světa jako třeba do Severní Ameriky.

Dinaro-mediteránní typ

Jedná se o směs dinárského a mediteránního typu. Jde o Dinárský typ smíšený se Západo-mediteránním a Východo-mediteránním typem. Jádro tohoto typu je v Itálii, v Albánii a stejně tak i v Řecku.

Tělo: střední vzrůst, ektomorfní typ

Lokalita: Tento typ je dominantní v Itálii a v okolních středozemních oblastech zejména v Řecku. V dnešní době jej můžeme nalézt v Severní a Jižní Americe, a i v jiných částech světa. Tento typ je velmi častý.

Litoridský typ

Tento typ je v přímořských oblastech Evropy skládající se z obecně mediteránního typu s Dinársko-Armenoidními prvky. Původ tohoto typu lze předpokládat z dávných mořských migrací z Malé Asie. Tento typ má světle hnědou kůži, rovné nebo kudrnaté hnědé či černé vlasy s tmavou barvou očí. Lebka je mezocefalická, hypsicranická (vysoká) a má mírně zploštělý týl. Nos je úzký, výrazný a často orlí. Obličej je oválný a ochlupení na těle je silné.

Tělo: obvykle vysoký vzrůst, ektomorfní až endomorfní typ, někdy až macroskelická postava

Lokalita: Uvedený typ nalezneme v Libanonu, v jižním Turecku, na Kypru, v Řecku, Itálii, Španělsku, Francii (Bretaň, Gironde), částečně na Britských ostrovech (západní a jižní pobřeží, Wales a Skotsko), v Nizozemsku ve Frízku a někdy dokonce ve Skandinávii a v Polsku.

---

Původní text naleznete zde: https://uloz.to/file/pnmcUwLBpHSs/podrobnejsi-rasove-typy-bileho-plemene-eng-text-rar#!ZGAwMGR2AGL0MJR3BTIwLGD5ZQyvAaAGFUOvqTciA3I6JzH3MN==

Další rasové typy nalezete zde: https://physicalanthropologywiki.fandom.com/wiki/The_Physical_Anthropology_Wiki

http://humanphenotypes.net/

Sudetský typ – mongoloidní vliv v Evropě

Tato rasová skupina byla objevena poměrně pozdě. První zmínky o ní se datují až ve dvacátých letech 20. století. Díky zanedbávané antropologii po roce 1945 je zde málo příkladů a informací. Dr. Hans F. K. Günther ji pojmenoval podle tehdejší sudetské oblasti, kde se tato rasová skupina relativně vyskytovala. Nastává otázka, zda se jedná skutečně o rasovou skupinu nebo jen o charakteristickou kombinaci míšení mezi nordickým typem a mongoloidní rasou.

Sudetský typ (die sudetische Rasse):

• Vzrůst: malý
• Pigmentace: tmavší
• Nos: široký, plochý
• Vlasy: tmavé
• Oči: tmavé
• Obličej: středně široký, výrazné lícní kosti
• Lebka: střední (mesocefalie)
• Čelist: nevystupující brada
• Oblast: východní Evropa

---

zdroj:

Hans F. K. Günther (1929) – Rassenkunde Europas
Hans F. K. Günther (1934) – Kleine Rassenkunde des deutschen Volkes
Hans F. K. Günther (1939) – Rassenkunde des deutschen Volkes

Chápání Árijců v období nacionálního socialismu

Tzv. Ahnenpass byl v Německu od roku 1933 vydáván Říšským svazem úředníků matričního úřadu a sloužil jako potvrzení „árijského původu“ vlastníka tohoto dokumentu. Doklad „árijského původu“ byl za nacionálního socialismu předepsán různými zákony (Norimberské zákony, Zákon o úřednících z povolání a později také Německý zákon o úřednících).

Méně známá je skutečnost, že občan nebyl nucen, aby si tento dokument opatřil, jelikož to nebylo povinností. Bylo však každému (tedy i „Neárijcům“) doporučováno, aby si jej opatřil. Údaje v tomto dokumentu musely být sestaveny na základě originálních dokladů a vše muselo být důkladně úředně ověřeno. Dokument vydával matriční úřad (ale mohl být také církevně ověřen) a nahrazoval v případě předložení nutnost dokládat rodný list, křestní list a oddací listy. Uvnitř Ahnenpassu se vyplňovaly kolonky ohledně narození, křestu, sňatku a úmrtí vlastníka a jeho předků zpětně až po pátou generaci (praprarodiče prarodičů), a sice dle odpovídajících dokladů. Dokument si ale německé úřady nearchivovaly s výjimkou příslušníků SS, jejichž Ahnenpassy si ponechával Hlavní rasový a sídelní úřad.

Verze z roku 1938, str. 41, část překladu:

„Rasový princip. Pojetí, zakořeněné v nacionálněsocialistickém smýšlení, podle nějž je nejvyšší povinností národa udržovat svou rasu, svou krev nedotčenou cizími vlivy, a cizí krevní prvky, které vnikly do národního tělesa, opět vymýtit, se zakládá na vědeckých poznatcích nauky o dědičnosti a rasového zkoumání. Odpovídajíc myšlence nacionálního socialismu v tom smyslu, že každému jinému národu se ponechává průchod plné spravedlnosti, se nikdy nehovoří o více – nebo méněcenných, nýbrž o cizích rasových prvcích.

Pojem árijského původu. Protože dle poznatků rasové nauky vykazuje německý národ vedle určujícího vlivu nordické rasy také v nižším a početně nezachytitelném rozsahu jiné více nebo méně příbuzné rasové komponenty, které jsou také stavebními kameny evropských sousedních národů, zvolil se pro tento nadřazený pojem celku ras, které jsou obsaženy v německém národě, označení „árijský“ (lišící se od jazykovědy!), a tím se sdružila německá a této těsně příbuzná krev do rasové jednoty. Přesně ten stejný rozsah má pojem „německá a druhově příbuzná krev“ v Zákoně o říšských občanech.

Árijského původu je podle toho ten člověk, který je z pohledu německého národa nedotčen cizorasovými prvky. Jako cizí zde především platí krev Židů a Cikánů, žijících také v evropském sídelním prostoru, krev asijských a afrických ras a původních obyvatel Austrálie a Ameriky (Indiáni), zatímco např. Angličan nebo Švéd, Francouz nebo Čech, Polák nebo Ital, pokud je sám nedotčen těmito také jemu cizími krevními prvky, musí být považován za příbuzného, tedy za árijského, ač třeba bydlí ve své vlasti, ve východní Asii nebo v Americe nebo je třeba občanem USA nebo nějakého jihoamerického svobodného státu. Je samozřejmé, že nám přitom např. pro uzavření manželství bude bližší německý soukmenovec, dívka čistě německého původu, nežli jiný Árijec vzdálenějšího rasového příbuzenstva.“

---

zdroj:

originál text zde
Lukáš Beer (2014) – Hitlerovi Češi (Kapitola 1: Mýtus o „méněcenném“ českém národě, s. 58-60)

Samuel Jared Taylor – American Renaissance

Samuel Jared Taylor je americký novinář, zakladatel a šéfredaktor American Renaissance – internetový časopis popisující rasovou realitu; a ředitel časopisu mateřské organizace New Century Foundation. Narodil se misionářským rodičům v Japonsku v roce 1951. Zde žil až do svých šestnácti let. Jeho rodiče byli mimo jiné tradiční liberálové. V roce 1973 absolvoval na univerzitě Yale obor filosofie, kde promoval s titulem BA (Bachelor of Arts) a dále absolvoval pracovní kurz na Institutu politických studií v Paříži (Sciences Po). Taylor pracoval v západní Africe a tuto oblast značně procestoval. Plynně hovoří anglicky, japonsky a francouzsky. V roce 1980 byl šéfredaktorem časopisu PC Magazine a poté jako konzultant až do založení American Renaissance v roce 1990. Také vyučoval japonské studenty v letní škole na Harvardské univerzitě.

Rasová realita https://www.youtube.com/watch?v=AmBwO0NJvPU

Je rozmanitost výhodou? https://www.youtube.com/watch?v=e5d8tk-a_1E

Rasy a inteligence https://www.youtube.com/watch?v=fKdFI6pJnyI

https://www.youtube.com/watch?v=sG3vlbpxDoo

Dědičnost: geny versus prostředí https://www.youtube.com/watch?v=COk7lFxhiAI

Obětem násilí z nenávisti https://www.youtube.com/watch?v=7fXASd6cYco

všechna videa ke stažení http://uloz.to/x2YdvscE/american-renaissance-rar

Základní rasové typy negroidní rasy

Negroidní typ (Die negerische Rasse)

Hamitský typ (Die hamitische Rasse)

• Vzrůst: vysoký
• Postava: hodně astenická (respiratorní)
• Pigmentace: světle černá
• Nos: rovný
• Rty: masité
• Vlasy: černé, kudrnaté
• Oči: tmavé
• Obličej: vysoký
• Lebka: dlouhá (dolichocefalie)
• Oblast: severní, východní a jižní Afrika

podrobný seznam rasových typů negroidní a australoidní rasy:

https://uloz.to/!AwKJnZvNpdKo/negroid-race-jpg

https://uloz.to/!NMIu1Pn2ehXt/australoid-race-jpg

---

zdroj:

Hans F. K. Günther (1930) – Rassenkunde des jüdischen Volkes
Ludwig F. Clauss (1938) – Rasse und Seele

Zajímavá literatura

Charles Darwin (1809-1882)

Charles Robert Darwin (12. února 1809, Shrewsbury – 19. dubna 1882, Kent) byl britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie. Svou teorii opíral o přírodní a pohlavní výběr. Darwin byl synem lékaře a vnukem botanika. Vystudoval teologii na univerzitě v Cambridgi. Studia ukončil v roce 1831. Zpočátku se zabýval studiem geologických formací v horách Walesu, načež se roku 1831 vydal na 1742 denní výzkumnou cestu na lodi kolem světa. Během této plavby shromáždil cenný přírodovědecký materiál, díky kterému uspořádal základní koncepci vzniku a vývoje druhů důsledkem evoluce, jejímž hlavním hybatelem je přírodní výběr. Nejdůležitější materiál nashromáždil z pětitýdenního pobytu na Galapágách.

Charles Darwin – O původu človeka (2006) http://uloz.to/xvxBEHpc/charles-darwin-o-puvodu-cloveka-doc

Eden Warwick (???-???)

Eden Warwick – Nasology: Or Hints Towards a Classification of Noses (1848) http://uloz.to/xYC1FqXT/eden-warwick-nasology-or-hints-towards-a-classification-of-noses-1848-pdf

Arthur de Gobineau (1816-1882)

Hrabě Joseph Arthur Comte de Gobineau (14. července 1816, Ville-d’Avray, Hauts-de-Seine – 13. října 1882, Turín) byl francouzský aristokrat, diplomat, antropolog a spisovatel, který pocházel z normanské šlechtické rodiny. Sloužil jako francouzský velvyslanec v mnoha zemích a díky tomu procestoval celý svět a seznámil se s příslušníky mnoha národů a ras. Tyto zkušenosti se odrazily v jeho nejznámějším díle. Proslavil se obhajováním teorie o nadřazenosti bílé rasy a rasovou teorií o árijské rase, kterou rozvinul ve své dvousvazkové knize O nerovnosti lidských plemen – Essai sur l’inégalité des races humaines (1853–1855). První kniha popisuje rozdíly mezi rasami, přičemž za nadřazenou rasu považuje Árijce, poté žlutou rasu a smíšené rasy jako jsou Semité. Za nejnižší rasu považuje černou. Druhá kniha je věnována dějinám starověkých civilizací, jako byl Egypt, Asýrie a různé semitské civilizace Blízkého východu, a dále pak civilizace starověkého Řecka, Říma, Persie, Indie a Číny. Příčinu pádu těchto civilizací vysvětluje promíšením krve vládnoucího národa s ovládanými národy, která způsobila postupný zánik vládnoucího národa. Míšení ras vedoucí k degeneraci a záhubě považoval za největší nebezpečí hrozící bílé rase. Obecně varoval před zánikem lidské civilizace v důsledku rasového míšení. Vzhledem k době svého vzniku obsahuje tato kniha pochopitelně některé chyby, neboť v 50. letech 19. století nebyla známá evoluční teorie, nebyly známé všechny archeologické vykopávky, které známe dnes, a nebyly rozluštěny některé starověké jazyky, proto kapitoly o slovanských národech nebo o amerických Indiánech, jsou z větší části chybné. Jiné kapitoly jsou z velké části pravdivé a stále aktuální.

Arthur de Gobineau – O nerovnosti lidských plemen (1853–1855) http://uloz.to/xscsQXv/arthur-de-gobineau-esej-o-nerovnosti-lidskych-plemen-1853-1855-rar

Cesare Lombroso (1835-1909)

Cesare Lombroso, rodným jménem Ezechia Marco Lombroso (6. listopadu 1835, Verona – 19. října 1909, Turín) byl italský lékař, biolog a kriminolog. Pocházel z veronské židovské rodiny. Sehrál významnou roli v evropské kriminologii. Na konci svého života se zajímal o spiritismus. Byl představitelem pozitivismu (stanovisko vycházející z jednotlivých ověřitelných faktů). Vycházel ze studií frenologie a nakonec přišel s teorií, že zločinné sklony jsou vrozené a jsou rozpoznatelné ve fyziognomických znacích člověka. Jeho analýza ho dovedla k závěru, že ta část společnosti, jež se podílí na kriminálních činech, vykazuje současně vyšší procento fyzických a mentálních anomálií než ta nekriminální.

Cesare Lombroso – L’uomo delinquente (1897) http://uloz.to/xo5KdV87/cesare-lombroso-l-uomo-delinquente-1897-pdf

Giuseppe Sergi (1841-1936)

Dr. Giuseppe Sergi (20. března 1841, Messina – 17. října 1936, Řím) byl vlivným italským antropologem. Nejprve studoval práva a poté lingvistiku a filosofii. Navštěvoval kurzy fyziky a anatomie. Stal se žákem Caesara Lombrosa a začal se specializovat v oboru rasové antropologie. V roce 1880 byl jmenován profesorem antropologie na univerzitě v Bologni. V roce 1884 se přestěhoval na univerzitu v Římě, kde se vyvíjel výzkum v oblasti psychologie a antropologie. Sergi byl známý kvůli svým opozičním názorům vůči nordicismu. Podle jeho názoru nordický typ pochází z mediteránního typu, který se po přesunu na sever depigmentoval. Podle Sergiho je mediteránní rasový typ „největší rasou na světě“, která vytvořila velké civilizace ve starověku, včetně těch z Egypta, Kartága, Řecka a Říma. Sergi věřil, že Árijci byli původně euroasijští barbaři, kteří se stěhovali z Hindúkuše do Evropy. Tvrdil, že Italové původně mluvili hamitským jazykem předtím, než se rozšířil italský jazyk od Indo-Evropanů (Árijců).

Giuseppe Sergi – The Mediterranean Race: A Study of the Origins of European Peoples (1901) http://uloz.to/x3eUSRxY/giuseppe-sergi-the-mediterranean-race-a-study-of-the-origins-of-european-peoples-1901-pdf

Joseph Deniker (1852-1918)

Joseph Deniker, Sc.D. (6. března 1852, Astrachan – 18. března 1918, Paříž) byl francouzský přírodovědec a antropolog. Vytvořil velice podrobnou mapu o rasách v Evropě. Zpočátku studoval na universitě technického institutu v Petrohradu. Pracoval jako inženýr, proto kvůli své práci cestoval po ropných oblastech zejména v Kavkazu, střední Evropě, Itálii a v Dalmácii. Poté se v roce 1876 usadil  v Paříži. V roce 1886 získal doktorát v oboru přírodních věd v Sorbonně. V roce 1888 byl jmenován hlavním knihovníkem v Přírodním historickém muzeu v Paříži. Publikoval řadu článků v antropologických a zoologických časopisech. Deniker tvrdil, že v Evropě se nachází 10 ras – 6 základních ras a 4 sub-rasy. Základní rasy: nordická (Nordic), atlanto-mediteránní (Littoral / Atlanto-Mediterranean), východobaltická (Oriental / Eastern), dinárská (Dinaric / Adriatic), alpínská (Occidnetal), západo-mediteránní (Ibero-Insular). Sub-rasy: nordicko-alpínská (Sub-Nordic), nordicko-mediteránní (North-Occidental / North-Atlantid), dinársko-nordická (Sub-Adriatic), nordicko-alpínsko-baltická (Vistulian).

Joseph Deniker – The Races of Man: An Outline of Anthropology and Ethnography (1913) http://uloz.to/xkPwKSh/joseph-deniker-the-races-of-man-an-outline-of-anthropology-and-ethnography-1913-pdf

Felix von Luschan (1854-1924)

Dr. Felix Ritter von Luschan (11. srpna 1854, Hollabrunn – 7. února 1924, Berlín) byl lékař, antropolog a etnograf. Po absolvování Akademického gymnázia v roce 1871 studoval medicínu na univerzitě ve Vídni. V roce 1878 získal doktorát a jako lékař absolvoval v létě semestr v pařížské Škole antropologie. V Bosně která byla obsazena Rakouskem, narukoval jako vojenský vedoucí lékař. Zde prováděl archeologické a etnografické výzkumy. Po propuštění z vojenské služby v roce 1879 se na Balkáně věnoval archeologickými a folklorními studiemi. V roce 1882 se habilitoval na vídeňské univerzitě antropologie a fyzické etnografie. V roce 1885 se oženil a přestěhoval do Berlína. V roce 1888 získal v Mnichově doktorát z filosofie a téhož roku se habilitoval v antropologii na berlínské univerzitě. V 1897 získal titul profesora a poté vycestoval do Anglie a Ruska. V roce 1900 získal titul docenta.

Felix von Luschan – The Early Inhabitants of Western Asia (1911) http://uloz.to/xptuATX8/felix-von-luschan-the-early-inhabitants-of-western-asia-1911-pdf

Houston S. Chamberlain (1855-1927)

Houston Stewart Chamberlain (9. září 1855, Southsea – 9. ledna 1927, Bayreuth) byl britský myslitel, rasový teoretik, eugenik a spisovatel, který žil později v Německu a přijal německé občanství. Byl autorem populárně naučných knih např. o Richardu Wagnerovi, Immanuelu Kantovi, J. W. Goetheovi, atd. Stal se členem Bavorského kroužku německých nacionalistických intelektuálů, kteří byli ovlivněni ideami Richarda Wagnera. V roce 1899 napsal své nejdůležitější dílo Základy devatenáctého století (Die Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts). V tomto díle vysvětluje, že Árijská rasa je vybudována na základech protoindoevropské kultury a tuto rasu tvoří Keltové, Germáni, Slované, Řekové a Římané. Vedoucí úlohu v této Árijské rase mají nordické – germánské kmeny. Chamberlain vycházel z poznatku o Galilejcích k závěru, že Ježíš mohl být sice židem svou vírou, ale nebyl Židem svým původem. Ježíš byl podle této teorie Árijec. Chamberlainovy práce se za jeho života staly velmi populární v celé Evropě a to především v Německu.

Houston S. Chamberlain – Die Grundlagen des 19. Jahrhunderts – I und II (1912) http://uloz.to/xSHXQXv/chamberlain-houston-stewart-die-grundlagen-des-19-jahrhunderts-i-und-ii-1912-pdf

Houston S. Chamberlain – Židé, jejich původ a příčiny jejich vlivu v Evropě http://www.dobre-knihy.cz/zide-jejich-puvod-a-priciny-jejich-vlivu-v-evrope-68304.html

Benjamin Kidd (1858–1916)

Benjamin Kidd (1858, County Clare – 1916, South Croydon) byl irský sociolog. Původně pracoval jako úředník ve státní správě. Známým se stal až po vydání své knihy Sociální evoluce (Social Evolution) v roce 1894. Hlavním obsahem knihy byla myšlenka, že náboženství je hlavně zastoupeno v prosazování filantropie a v politickém obohacování. Kidd tvrdil, že vývoj společnosti a moderní civilizace nebyla způsobena rozumem ani vědou, ale náboženským přesvědčením. V této době byla jeho kniha velmi příhodná, protože evoluce a naturalismus ohrožovaly některá náboženská přesvědčení. Jeho kniha celosvětově ovlivnila sociální evangelijní hnutí. Kniha byla několikrát aktualizována a přeložena do němčiny, švédštiny, francouzštiny, ruštiny, italštiny, čínštiny, češtiny (v roce 1900), dánštiny a arabštiny. Dílo apelovalo na konzervativnější obyvatelstvo, jelikož útočilo na socialismus a také předpovídalo optimistickou budoucnost dělníkům. Kidd je považován za zakladatele sociologie jako vědní disciplíny. Byl ovlivněn darwinismem a evolucí. Našel vztah mezi vývojem lidské společnosti a biologickým organismem.

Benjamin Kidd – Social Evolution (1895) https://uloz.to/!jYrUkXuM77hg/benjamin-kidd-social-evolution-1895-pdf

Alfred Ploetz (1860-1940)

Dr. med. Alfred Ploetz (22. srpna 1860, Svinoústí – 20. března 1940, Bavorsko) byl německý lékař, biolog a eugenik. Jako první použil pojem „rasová hygiena“, která byla následně v Německu prosazována. Jeho spisy inspirovaly nacionální socialisty, které na ně měly zásadní vliv. Ve svých raných spisech považoval hned po Evropanech Židy za druhou nejvyšší kulturní rasu. V pozdních spisech zdůraznil, že míšení Židů s Árijci nepříznivě ovlivní Árijce v duševním charakteru v podobě individualismu, nedostatku lásky k armádě a národu. Z tohoto důvodu kladl větší důraz na Árijce.

Alfred Ploetz – Grundlinien einer Rassen-Hygiene – 1. Theil: Die Tüchtigkeit unsrer Rasse und der Schutz der Schwachen (1895) https://uloz.to/!qcmTddqFIRLk/alfred-ploetz-grundlinien-einer-rassen-hygiene-1-theil-die-tuchtigkeit-unsrer-rasse-und-der-schutz-der-schwachen-1895-pdf

Alfred Ploetz, A. Nordenholz, Ludwig Plate, Ernst Rüdin, Richard Thurnwald – Archiv für Rassen und Gesselschafts Biologie (1908) https://uloz.to/!2cvnot0HHj0M/alfred-ploetz-a-nordenholz-ludwig-plate-ernst-rudin-richard-thurnwald-archiv-fur-rassen-und-gesselschafts-biologie-1908-pdf

Madison Grant (1865-1937)

Madison Grant (19. listopadu 1865, New York – 30. května 1937, New York) byl americký právník, který byl známý především jako eugenik a ochránce přírody. Je mu připsána ochrana několika přírodních druhů před vyhynutím. Hrál důležitou roli při tvorbě silné protipřistěhovalecké a protimezirasové politice ve Spojených státech. Jako dítě navštěvoval soukromé školy a s otcem cestoval po Evropě a Blízkém východě. Absolvoval Yaleovu univerzitu a v roce 1887 absolvoval s vyznamenáním Kolumbijskou právnickou školu, kde získal právnický titul, ale jeho zájmy byly spíše přírodovědecké. Nikdy se neoženil a neměl žádné děti. V roce 1894 se zúčastnil se svým bratrem volební kampaně newyorského starosty Williama Stronga a tím i dosáhl dobrého politického jména. Byl blízkým přítelem několika amerických presidentů, včetně Theodora Roosevelta a Herberta Hoovera. Grant podporoval myšlenku nordické rasy – volně definovaná jako biologicko-kulturní uskupení zakořeněné ve Skandinávii, jako klíčová sociální skupina odpovědná za lidský rozvoj. Také jako eugenik zastával separaci nežádoucích vlastností z lidského genofondu a podporu a obnovení žádoucích vlastností u hodnotných rasových typů přispívající k nordické společnosti.

Madison Grant – The Passing of the Great Race Volume 1 (1936) http://uloz.to/xPubm6df/madison-grant-the-passing-of-the-great-race-1936-pdf

Madison Grant – The Passing of the Great Race Volume 2 (1916) http://uloz.to/xtNBLAFm/madison-grant-the-passing-of-the-great-race-volume-2-1916-pdf

William Z. Ripley (1867–1941)

Ph.D. William Zebina Ripley (13. října 1867, Medd – 16. srpna 1941) byl americký ekonom a rasový teoretik. Přednášel na několika univerzitách. Studoval na Massachusettské technické univerzitě obor strojírenství, který absolvoval v roce 1980. Doktorát získal na Kolumbijské univerzitě v roce 1892. Oženil se v roce 1893. Od roku 1893 do roku 1901 přednášel sociologii na Kolumbijské univerzitě. Od roku 1895 do roku 1901 působil jako profesor ekonomie na Massachusettské technické univerzitě. Od roku 1901 byl profesorem politické ekonomie na Harvardské univerzitě. Jako mnoho Američanů této doby věřil, že rasa vysvětlovala lidské rozdíly a byla centrálním motorem lidské historie. Ve své knize The Races of Europe: A Sociological Study, kterou napsal v roce 1899, evropskou populaci rozdělil podle lebečních indexů a zeměpisného rozložení do 3 ras: teutonická (nordická), alpínská a mediteránní. Jeho největším rivalem byl Dr. Joseph Deniker.

William Zebina Ripley – The Races of Europe: A Sociological Study (1899) http://uloz.to/xGdtF8D/william-zebina-ripley-the-races-of-europe-1899-pdf

Herman Lundborg (1868-1943)

Dr. Herman Bernhard Lundborg (7. dubna 1868, Väse – 9. května 1943, Östhammar) byl švédský lékař. V roce 1895 vystudoval medicínu na Karolinském institutu. V roce 1903 získal doktorát na Uppsalské univerzitě. Rovněž se zde habilitoval na psychiatra a neurologa a v roce 1915 na rasového biologa. Lundborg byl velmi negativní vůči židovskému národu. Podílel se na myšlence rasové hygieny. Zastával názor, že eugenika by zlepšila společnost. V roce 1922 se Švédsko stalo první zemí na světě, která vytvořila eugenickou vládní agenturu s názvem Státní institut rasové biologie. V tomto institutu byl Lumborg jmenován vedoucím. Pod jeho vedením začal institut sbírat statistická data, aby zmapovali rasovou strukturu přibližně 100 000 Švédů. Tento výzkum se stal základem eugenického programu švédské vlády, který spočíval ve sterilizaci osob s negativními genetickými vlastnostmi. Tento program byl zahájen v roce 1935 a ukončen v roce 1975.

Herman B. Lundborg and John A. M. Runnström – The Swedish Nation: In Word and Picture (1921) http://uloz.to/xGi11RuP/herman-bernhard-lundborg-and-john-axel-mauritz-runnstrom-the-swedish-nation-in-word-and-picture-1921-pdf

Ludwig Woltmann (1871-1907)

Dr. Ludwig Woltmann (18. února 1871, Vestfálsko – 30. ledna 1907) byl německý antropolog, zoolog a marxistický teoretik. Spadá do duchovních a ideologických dějin 20. století spojené s rasovými teoriemi. Jeho nejznámější publikace je Politická antropologie (Politische Antropologie), kterou napsal v roce 1903. Novinářské články psal od roku 1902 až do své smrti v roce 1907.

Ludwig Woltmann – Politische Antropologie (1903) https://uloz.to/!QZbRssgxoc3b/ludwig-woltmann-politische-antropologie-1903-pdf

Eugen Fischer (1874-1967)

Prof. dr. Eugen Fischer (5. července 1874, Karlsruhe, Bádenské velkovévodství – 9. července 1967) byl německý profesor medicíny, antropologie a eugeniky. Byl ředitelem Institutu císaře Viléma pro antropologii, lidské dědičnosti a eugeniky mezi roky 1927 až 1942. Byl jmenován Adolfem Hitlerem v roce 1933 rektorem na univerzitě Fredericka Williama v Berlíně. Později také vstoupil do nacistické politické strany NSDAP. V roce 1908 navštívil německou jihozápadní Afriku, kde prováděl terénní výzkum. Zde studoval rasově smíšené obyvatelstvo. Fischer následně doporučil, aby se toto obyvatelstvo již nereprodukovalo, i když by mohlo být pro Německo užitečné. V roce 1912 bylo zakázané mezirasové manželství ve všech německých koloniích. Tato myšlenka byla poté použita i v norimberských zákonech. V roce 1908 založil společnost pro rasovou hygienu ve Freiburgu. V roce 1952 se stal čestným členem německé antropologické společnosti.

Eugen Fischer und Fritz Lenz – Grundriss der menschlichen Erblichkeitslehre und Rassenhygiene – Band 1 (1921) http://uloz.to/xizHsPS/fischer-eugen-und-lenz-fritz-grundriss-der-menschlichen-erblichkeitslehre-und-rassenhygiene-band-1-1921-pdf

Eugen Fischer und Fritz Lenz – Grundriss der menschlichen Erblichkeitslehre und Rassenhygiene – Band 2 (1921) http://uloz.to/xhtxad4/fischer-eugen-und-lenz-fritz-grundriss-der-menschlichen-erblichkeitslehre-und-rassenhygiene-band-2-1921-pdf

Erwin Baur, Eugen Fischer und Fritz Lenz – Menschliche Auslese und Rassenhygiene – Band 1 (1936) http://uloz.to/xWhihyJ/baur-erwin-und-fischer-eugen-und-lenz-fritz-menschliche-auslese-und-rassenhygiene-band-1-1936-pdf

Erwin Baur, Eugen Fischer und Fritz Lenz – Menschliche Auslese und Rassenhygiene – Band 2 (1932) http://uloz.to/xbidCPE/baur-erwin-und-fischer-eugen-und-lenz-fritz-menschliche-auslese-und-rassenhygiene-band-2-1932-pdf

Eugen Fischer und Gerhard Kittel – Das antike Weltjudentum (1943) http://uloz.to/xJPuCcf/fischer-eugen-und-kittel-gerhard-das-antike-weltjudentum-1943-pdf

Wilhelm Frick (1877-1946)

Dr. Wilhelm Frick (12. března 1877, Alsenz – 16. října 1946, Norimberk) byl německý rasový politik a do roku 1943 byl ministrem vnitra. Od roku 1943 do roku 1945 byl českým protektorem. Wilhelm Frick se narodil v Porýní-Falcku jako nejmladší ze 4 dětí. Svá studia započal v Kaiserslauternu. Poté studoval práva v univerzitním městě Heidelberg a v roce 1901 promoval a získal titul doktor práv. Od roku 1903 pracoval u bavorské státní správy jako právník na policejním prezídiu v Mnichově. V roce 1910 se oženil. V roce 1924 byl podmínečně odsouzen na několik měsíců a propuštěn z postu policejního ředitele a to za účast na prvním převratu Adolfa Hitlera. V roce 1925 vstoupil do NSDAP. Jeho manželství skončilo v roce 1934 rozvodem. Ve stejném roce se opět oženil. V roce 1946 byl v norimberském procesu odsouzen k trestu smrti.

Wilhelm Frick – Rede ueber Bevoelkerungs- und Rassenpolitik (1933) https://uloz.to/!kQ8By7Gdj/wilhelm-frick-rede-ueber-bevoelkerungs-und-rassenpolitik-1933-pdf

 Otto Weininger (1880-1903)

Otto Weininger (3. dubna 1880, Vídeň – 4. října 1903, Vídeň) byl rakouský filosof a spisovatel židovského původu. V roce 1903 vydal knihu Pohlaví a charakter: Základní výzkum (Geschlecht und Charakter: Eine prinzipielle Untersuchung), která získala popularitu po jeho sebevraždě ve věku 23 let. Filosof Ludwig Wittgenstein a spisovatel August Strindberg ho považovali za velkého génia. Ve své knize tvrdí, že všichni lidé jsou složeni ze směsi mužské a ženské látky. Mužský aspekt je aktivní, produktivní, vědomý a morální/logický, zatímco ženský aspekt je pasivní, neproduktivní, bezvědomý a amorální/alogický. Weininger píše, že emancipace by měla být vyhrazena pro mužské ženy, např. některé lesby, a že život ženy je pohlcován sexuální činností: jak podle aktu, jako prostitutka, tak podle produktu, jako matka. Žena je dohazovačkou. Naopak povinností muže nebo mužského aspektu osobnosti je snaha, aby se stal géniem a vzdal se sexuality pro abstraktní lásku k absolutnu, Bohu, jehož nachází v sobě. Významná část jeho knihy je o povaze génia. Weininger tvrdí, že neexistuje nic takového jako osoba, která má geniální nadání pro, řekněme, matematiku nebo hudbu, ale jen univerzální génius, v němž vše existuje a dává smysl. Usuzuje, že takový génius je do určité míry pravděpodobně přítomen ve všech lidech. V samostatné kapitole analyzuje archetypálního Žida jako ženskost, a tudíž hluboce bezbožného, bez skutečné osobnosti (duše) a beze smyslu pro dobro a zlo. Křesťanství popisuje jako nejzazší výraz nejvyšší víry, zatímco judaismus nazývá extrémní zbabělostí. Weininger odsuzuje úpadek moderní doby a hodně z toho přisuzuje ženskému, a tedy židovskému vlivu. Podle Weiningera vykazuje každý určitou ženskost a to nazývá židovskost.

Otto Weininger – Geschlecht und Charakter: Eine prinzipielle Untersuchung (1907) https://uloz.to/!ZtcdhSwe7ipO/otto-weininger-geschlecht-und-charakter-eine-prinzipielle-untersuchung-1907-pdf

Lothrop Stoddard (1883-1950)

Theodore Lothrop Stoddard, A.M., Ph.D. (29. června 1883, Brookline – 1. května 1950, Washington, D. C.) byl americký historik, novinář, eugenik, člen Ku-Klux-Klanu, politický a rasový teoretik. Napsal mnoho knih zabývající se rasou a civilizací. Nejčastěji psal o nebezpečích, které představují barevné národy na bělošskou civilizaci. Jeho nejznámější kniha byla The Rising Tide of Color Against White World-Supremacy, kterou napsal v roce 1920. V knize popisuje populační výbuch nebílého obyvatelstva po první světové válce a kolaps kolonialismu. Předpokládal, že kdyby se bílé obyvatelstvo smísilo s barevným obyvatelstvem, tak by to povedlo k rozpadu západní civilizace. Bílou rasu rozděloval, tak jako ostatní do tří rasových typů: nordický, alpínský, mediteránní typ. Zastával názor, že by se nordický typ měl eugenickou metodou zachovát. Podporoval imigraci obyvatel ze severní Evropy, aby nedošlo k oslabení rasové podoby tehdejší Ameriky. Dále také obviňoval „germánské imperialisty“ za vypuknutí první světové války. Stoddard považoval extrémní islám za soupeře západní civilizace. Schvaloval zákon o kontrole porodnosti, aby byl snížen počet nižších společenských tříd a byla podporována reprodukce středních a vyšších tříd. Sociální pokrok byl podle něj možný pouze „novou aristokracií“ pocházející z nejschopnějších jedinců.

Lothrop Stoddard – Racial Realities in Europe (1924) https://uloz.to/!6R3uyIm6e6Ug/lothrop-stoddard-racial-realities-in-europe-1924-pdf

Hans F. K. Günther (1891-1968)

Prof. dr. Hans Friedrich Karl Günther (16. února 1891, Freiburg – 25. září 1968, Freiburg) byl německý rasový teoretik a eugenik. Učil na univerzitách v Jeně, Berlíně a Freiburgu. Napsal spoustu knih a esejů o rasové teorii. Byl členem nacistické politické strany NSDAP. Günther byl synem hudebníka. Studoval na univerzitě Alberta-Ludvíka ve Freiburgu. Chodil na přednášky zoologie a geografie. V roce 1911 strávil semestr v Sorbonně v Paříži. Doktorátu dosáhl roku 1914. Téhož roku narukoval do první světové války. Byl raněn a poté neschopen boje, takže sloužil u Červeného kříže. Po válce v roce 1919 začal se svou spisovatelskou kariérou. Napsal polemickou práci nazvanou The Knight, death and the devil: the heroic idea – přepracoval tradiční německý pohanský romantický nacionalismus do formy biologického nacionalismu. Tato práce zaujala i Heinricha Himmlera. V roce 1922 Günther studoval na univerzitě ve Vídni a pracoval v muzeu v Drážďanech. V roce 1923 se přestěhoval do Skandinávie a žil tam se svou druhou manželkou, která byla Norka. V roce 1935 se stal profesorem na univerzitě v Berlíně, kde učil o rase, biologii člověka a venkovskou etnografii. Od roku 1940 do roku 1945 působil jako profesor na univerzitě Alberta-Ludvíka. Získal spoustu ocenění. V roce 1935 byl prohlášen „pýchou NSDAPu“ pro jeho vědeckou práci. V roce 1940 získal medaili za umění a vědu od Adolfa Hitlera. V březnu roku 1941, byl přijat jako čestný host na konferenci Alfreda Rosenberga o studii židovské otázky. Po druhé světové válce, byl Günther umístěn v internačních táborech po dobu tří let. Günther evropskou populaci rozdělil do šesti rasových skupin – nordická rasa (die nordische Rasse), fálská rasa (die fälische Rasse), východobaltická rasa (die ostbaltische Rasse), dinárský rasa (die dinarische Rasse), východní rasa (die ostische Rasse) a západní rasa (die westische Rasse). Podle Günthera byla nordická rasa zakladatelem vlivných kultur téměř po celém světě. Mediteránní a nordickou rasu považoval za nejstarší obyvatele Evropy. Zároveň je také považoval za jediné skutečně kreativní rasy evropské prehistorie.

Hans F. K. Günther – Rasse und Stil (1926) http://uloz.to/x3ppWdP/gunther-hans-rasse-und-stil-2-auflage-1926-pdf

Hans F. K. Günther, Eugen Fischer – Deutsche Köpfe nordischer Rasse (1927) http://uloz.to/xHs818D/gunther-hans-und-fischer-eugen-deutsche-kopfe-nordischer-rasse-1927-pdf

Hans F. K. Günther – The Racial Elements of European History (1927) http://uloz.to/xX1LkrT/hans-f-k-gunther-the-racial-elements-of-european-history-1927-pdf

Hans F. K. Günther – Rassenkunde Europas (1929) http://uloz.to/xPxtgtK/gunther-hans-rassenkunde-europas-3-aufl-1929-pdf

Hans F. K. Günther – Rassenkunde des jüdischen Volkes (1930) http://uloz.to/xpakgtK/gunther-hans-rassenkunde-des-judischen-volkes-1930-pdf

Hans F. K. Günther – Frömmigkeit nordischer Artung (1934) http://uloz.to/xKjpKLb/gunther-hans-frommigkeit-nordischer-artung-1934-pdf

Hans F. K. Günther – Kleine Rassenkunde des deutschen Volkes (1934) http://uloz.to/xNzMUbk/gunther-hans-kleine-rassenkunde-des-deutschen-volkes-1934-pdf

Hans F. K. Günther – Die nordische Rasse bei den Indogermanen Asiens (1934) http://uloz.to/xkP2QKK/hans-f-k-guenther-die-nordische-rasse-bei-den-indogermanen-asiens-pdf

Hans F. K. Günther – Herkunft und Rassengeschichte der Germanen (1935) http://uloz.to/xMgt7Fr9/hans-f-k-gunther-herkunft-und-rassengeschichte-der-germanen-1935-pdf

Hans F. K. Günther – Rassenkunde des deutschen Volkes (1939) http://uloz.to/xfEr5Q7/gunther-hans-rassenkunde-des-deutschen-volkes-16-auflage-1939-pdf

Hans F. K. Günther – Gattenwahl zu ehelichem Glück und erblicher Ertüchtigung (1941) https://uloz.to/!k1D8MOPLYWSa/hans-gunther-gattenwahl-zu-ehelichem-gluck-und-erblicher-ertuchtigung-1941-pdf

Hans F. K. Günther – The Religious Attitudes of the Indo-Europeans (1967) http://uloz.to/xfJTWPJ/hans-f-k-gunther-the-religious-attitudes-of-the-indo-europeans-1967-pdf

Prof. Dr. Hermann Werner Siemens (1891-1969)

Hermann W. Siemens – Vererbungslehre – Rassenhygiene und Bevölkerungspolitik (1937) http://uloz.to/xEWza4u/hermann-werner-siemens-vererbungslehre-rassenhygiene-und-bevoelkerungspolitik-1937-pdf

Ludwig F. Clauß (1892-1974)

Dr. Ludwig Ferdinand Clauß či Clauss (8. února 1892, Offenburg – 13. ledna 1974, Huppert – region Taunus) byl německý antropolog, psycholog a rasový teoretik. Byl studentem Edmunda Husserla. Využil jeho teorii fenomenologie a aplikoval ji v rasové psychologii. V praxi tuto psychologickou teorii studoval tak, že pozoroval gesta, pohyby, mimiku lidí a tím určil tzv. rasový styl. V roce 1927 – 1931 cestoval po Blízkém východě převlečený za kočovného šejka, aby studoval rasově-psychologickou formu Beduínů. V roce 1933 vstoupil do NSDAPu a stal se odborným asistentem na univerzitě v Berlíně a také se snažil představit svou rasovou psychologii do německého vzdělání a to ve vyšší tak i nižší úrovni. Jeho teorie nebyla zcela úspěšná kvůli částečné opozici ze strany NSDAPu, i když jeho práce byla obecně velmi populární. V roce 1943 přišel o práci a byl vyloučen z NSDAPu, protože zaměstnal jako výzkumnou asistentku Margarete Landé, která byla židovského původu. Podle jeho teorie má každá rasa tzv. rasovou duši – myšleno metafyzicky. Rasová duše odkazuje na zvláštní styl chování a kolektivní osobnostní charakter každé rasy, což je také spojeno i s kulturou. Ideální rasová bytost by měla mít psychický rasový styl shodný s fyzickým rasovým stylem, který slouží jako médium pro tyto výrazy. Jeho díla ovlivnily Tomislava Sunica a Juliuse Evolu.

Ludwig F. Clauss – Rasse und Seele (1938) http://uloz.to/xCAtUos/clauss-ludwig-rasse-und-seele-1938-pdf

Ludwig F. Clauss – Rasse und Charakter – 1. Teil: Das lebendige Antlitz (1938) http://uloz.to/xsxcnbG/clauss-ludwig-ferdinand-rasse-und-charakter-1-teil-das-lebendige-antlitz-1938-pdf

Ludwig F. Clauss – Die nordische Seele (1940) http://uloz.to/xRjJ2H1/clauss-ludwig-die-nordische-seele-1940-pdf

Alfred Rosenberg (1893-1946)

Alfred Ernst Rosenberg (12. ledna 1893, Tallinn – 16. října 1946, Norimberk) byl jedním z prvních a nejvlivnějších členů nacionálně socialistické strany. Je považován za stranického ideologa, rasového teoretika a zastánce teorie o degenerativním moderním umění. Narodil se v dnešním Tallinnu, který v roce 1893 patřil k carskému Rusku. Otec byl estonským obchodníkem a matka byla Estonka, která pocházela z hugenotské rodiny. Rosenberg nejprve studoval technický institut v Rize a také architekturu na moskevské univerzitě, ale nikdy v těchto oborech nepůsobil. Na začátku roku 1918 složil v Moskvě úspěšně závěrečnou zkoušku. Poté uprchl před Říjnovou revolucí do Paříže a krátce na to se přestěhoval do Mnichova. Zde se pohyboval v anti-bolševických kruzích ruských emigrantů, kde rychle pochopil příčiny Velké říjnové revoluce, kterou vnímal jako katastrofu. Zanedlouho vstoupil do společnosti Thule (okultistický spolek). Na podzim roku 1919 poznal přes spisovatele Dietricha Eckarta Adolfa Hitlera. Později na to vstoupil do NSDAP. Po neúspěšném převratu byl Hitlerem pověřen vedením stranického deníku. Před uchopením moci nacionálních socialistů pracoval na svém stěžejním díle s názvem Mýtus 20. století (Der Mythus des 20. Jahrhunderts), který prvně vyšel v roce 1930. V knize historii redukuje jako souboj ras. Do konce války kniha spatřila světlo světa více než milion výtisků. V roce 1942 se stal říšským ministrem pro okupovaná východní území. Po válce byl zatčen a v norimberském procesu odsouzen k trestu smrti za válečné zločiny a popraven 16. října 1946.

Alfred Rosenberg – Hrobaři Ruska (1921) http://uloz.to/xRcVKsjJ/alfred-rosenberg-hrobari-ruska-pdf

Alfred Rosenberg – Der Mythus des 20. Jahrhunderts (1930) http://uloz.to/xQ3VRctg/alfred-rosenberg-der-mythus-des-20-jahrhunderts-1930-pdf

Richard Darré (1895-1953)

Richard Walther Darré (14. července 1895, Argentina – 5. září 1953, Mnichov) byl jeden z vůdců Blut und Boden (Krev a půda), od roku 1933 do roku 1942 byl ministrem pro potraviny a zemědělství, vysokým funkcionářem SS a rasovým teoretikem. V roce 1930 napsal knihu s názvem Nová šlechta založena na krvi a půdě (Neuadel aus Blut und Boden), která navrhovala systematický eugenický program, který se zastával pěstování jako všeléku na všechny problémy sužující stát. Podle koncepce Blut und Boden byli rolníci kulturní hrdinové, kteří dohlíželi na německý rasový stav a německou historii. Cílem bylo porozumět přírodnímu systému. Městská kultura byla odsuzována jako slabost, „asfaltová kultura“, kterou měla zlikvidovat vůle vůdce, často byla akronymem pro židovský vliv. Ideálem ženy byla statná venkovanka, která obdělávala zemi a porodila silné děti, byla fyzicky zdatná a opálená z venkovních prací. Takovým ženám se rodilo více dětí než těm, které žily ve městech. Blut und Boden byla jedním ze základů koncepce Lebensraum (životního prostoru). Blut und Boden též ovlivnil umění v oblasti filmu, v oblasti výtvarného umění a v beletrii.

Richard Darré – Neuadel aus Blut und Boden (1930) https://uloz.to/!mqQxXmChg07B/richard-darre-neuadel-aus-blut-und-boden-1930-pdf

Richard Darré – Das Bauerntum als Lebensquell der Nordischen Rasse (1942) https://uloz.to/!E8Y2sOPo7JSN/richard-darre-das-bauerntum-als-lebensquell-der-nordischen-rasse-1942-pdf

Helmut Stellrecht (1898-1987)

Helmut Stellrecht (21. prosince 1898, Wangen im Allgäu – 23. června 1987, Bad Boll) byl nacionálně socialistický politik a propagandista. Také byl populárním autorem sci-fi s pseudonymem Hermann Noelle. Od roku 1917 do roku 1919 byl účastníkem v 1. světové válce. Po válce byl ve sborech Freikorps. Od roku 1921 se zapojil do nacionalistického hnutí a byl spoluzakladatelem univerzitního kroužku německého umění ve Stuttgartu. V tomto městě studoval Technologický institut v oboru strojírenství. V roce 1922 dosáhl absolutoria. Od roku 1923 byl členem Bavorské bojové ligy Reichsflagge. V roce 1927 získal doktorát. V roce 1931 vstoupil do NSDAP. V roce 1934 se stal vedoucím lídrem terénních pracovníků říšské mládeže, takže z velké části byl odpovědný za politický výcvik Hitlerjugend. V roce 1939 dosáhl v SS hodnosti Brigadeführera. V roce 1960 se usadil v Bad Bollu jako textilní obchodník.

Helmut Stellrecht – Glauben und Handeln: Ein Bekenntnis der jungen Nation (1943) http://uloz.to/xRDEDZxF/helmut-stellrecht-glauben-und-handeln-ein-bekenntnis-der-jungen-nation-1943-pdf

Branimir Maleš (???-???)

Branimir Maleš – O ljudskim rasama (1936) http://uloz.to/xcYqSRxY/branimir-males-o-ljudskim-rasama-1936-pdf

Branimir Maleš – Rase kojima pripadaju Srbi i Hrvati (1937) http://uloz.to/x8rUJ2zx/branimir-males-rase-kojima-pripadaju-srbi-i-hrvati-1937-pdf

John Baker (1900-1984)

Dr. John Randal Baker (23. října 1900, Suffolk – 8. června 1984) byl biolog, fyzický antropolog a profesor na univerzitě v Oxfordu. Doktorát získal v roce 1927 na stejnojmenné univerzitě. Ve své knize „Race“ mimo jiné zkoumal povahy různých civilizací, které rozdělil do 23 kritérií, podle nichž mohou být identifikovány. Zkoumal vztah mezi biologickými a kulturními vlastnostmi u pěti civilizací. Berker odmítl metodologický relativismus, který se vyznačuje v antropologii od dob Franze Boase. Berker zastával myšlenky hereditarismu (rozhodující vliv na vývoj jedince má dědičnost) a kulturní evoluce.

John R. Baker – Race (1974) http://uloz.to/xMS2qjK1/john-r-baker-race-1974-pdf

Egon Leuschner (1901-???)

Egon Leuschner se narodil v roce 1901 v Liegnitzu. Zpočátku byl zaměstnán jako učitel v Breslau. V roce 1932 vstoupil do NSDAP a do Nacionálněsocialistického svazu učitelů (Nationalsozialistischer Lehrerbund, NSLB). Leuschner byl následně předsedou školení NSLB a zároveň místním úředním vedoucím a pověřencem Rasově-politického úřadu (Rassenpolitisches Amt der NSDAP, dále RPA) pro rasovou politiku a politiku obyvatelstva v župě Slezsko. Po roce 1935 pracoval v Berlíně jako „říšský školící pověřenec“ RPA a v roce 1936 vedl „1. rasově-politický školící kurz“ v Berlíně. Ještě v roce 1942 vydává RPA jeho spis Nationalsozialistische Fremdvolkpolitik s předmluvou Waltera Grosse. Středem zájmu této publikace byly úvahy k problematice „přenárodnění“ (Umvolkung) a zejména závěry ohledně styku a zacházení s příslušníky polského národa.

Egon Leuschner – Nationalsozialistische Fremdvolkpolitikum (1942) http://uloz.to/xTNqfiX8/egon-leuschner-nationalsozialistische-fremdvolkpolitikum-1942-pdf

Bruno K. Schultz (1901-1997)

Dr. Bruno Kurt Schultz (3. srpna 1901, Sitzenberg – 9. prosince 1997, Altenberge) byl rakousko-německý antropolog, profesor a důstojník SS. Jeho otec byl šéfem policie. Po gymnáziu navštěvoval humanistickou vysokou školu. Po maturitě vystudoval etnologii a antropologii na univerzitě ve Vídni, v Uppsalu a v Lipsku. V únoru 1932 vstoupil do NSDAP a SS. V roce 1934 habilitoval a v Mnichově se stal vysokoškolským pedagogem v oblasti lidské dědičnosti a rasové nauky. Od roku 1936 byl profesorem na Imperiální akademii tělesné výchovy a za dva roky se stal ředitelem Institutu biologie. V roce 1939 se stal docentem rasové biologie na berlínské univerzitě. Ve 40. letech dosáhl hodnosti SS-Standartenführers. Na konci roku 1941 se přestěhoval. Ve Státní univerzitě v Praze byl profesorem genetické a rasové hygieny. Od konce srpna 1944 do ledna 1945 byl nasazen v jednotkách Waffen-SS. Od roku 1951 byl profesorem na univerzitě v Münsteru. V roce 1960 odešel do penze.

Bruno K. Schultz – Deutsche Rassenköpfe (1935) http://uloz.to/xTSkQXv/dr-b-r-schultz-deutsche-rassenkopfe-pdf

Walter Groß (1904-1945)

Dr. Walter Groß založil v roce 1933 úřad, který od května 1934 nesl název „Rasově-politický úřad NSDAP“. Byl vedoucím RPA a jako takový byl  odpovědný za celkovou rasově-politickou výchovnou a školící práci v NSDAP, s výjimkou SS, které měly vlastní rasový úřad. Groβ zastával relativně snadnou rasovou teorii, v rámci které označil tři faktory, které dle jeho názoru zodpovídaly za „degeneraci“ německého národa: 1. čistě početné ubývání národa, 2. nárůst „podprůměrně nadaných“ při současném úbytku dědičně hodnotných a 3. promíchávání s druhově cizími rasovými dílčími prvky, které vedlo k vnitřnímu neklidu, rozpolcenosti a odcizení. Z toho vyvozoval nutnost eliminace dědičných hodnot, které „se nacházely pod dobrým průměrem“. Pro Groβe představovali hlavní nebezpečí Židé, protože byli nejen cizí rasy, ale také proto, že se u nich vyvinuly obzvláště špatné dědičné statky, což Groβ pokládal za vědecky podložené. Zemřel 25. dubna 1945 při bojích v Berlíně. Jeho spolupracovníci později vypovídali, že si smrt v boji údajně sám vyhledal.

Walter Gross – Der deutsche Rassengedanke in der Welt (1939) http://uloz.to/xRgB6sK1/walter-gross-der-deutsche-rassengedanke-in-der-welt-1939-pdf

Carleton S. Coon (1904-1981)

Ph.D. Carleton Stevens Coon (23. června 1904, Wakefield – 3. června 1981, Gloucester) byl americký antropolog. Doktorát absolvoval na Harvardské univerzitě v roce 1928. Od roku 1934 do roku 1948 zde učil. Byl zaujatý antropologickými pracemi Riffianse, který se stal předmětem jeho disertační práce. Stal se správcem pensylvánského univerzitního muzea. Coon zastával holistickou antropologii. Holistické vědy se snaží vytvořit celkový obraz člověka, zabývá se všemi lidmi ve všech dobách a zároveň také všemi rozměry lidství. Také zkoumal etnografii, sociální antropologii, fyzickou antropologii a archeologické studie.  Zapojil se do archeologické studie o kulturách v době kamenné. Jeho oblast specializace byla severní Afrika a Blízký východ. Od roku 1929 do roku 1930 studoval a testoval individuální tezi u severních albánských horolezců. Předpokládal u dinárského rasového typu a dalších typů, že lze stanovit vztah mezi tělesným vzrůstem a kalciem v zemědělské půdě. V Etiopii v roce 1933 prováděl výzkum, ale kvůli politické komplikaci byl donucen uprostřed výzkumu se přesunout do Jemenu. Od roku 1948 do roku 1951 prozkoumal iráckou a íránskou dobu kamennou. V roce 1954 provedl vykopávky a průzkum jeskyň z doby kamenné v Afghánistánu. Cestou domů navštívil Austrálii. V roce 1955 navštívil Sýrii a střední Afriku. V roce 1956 až 1957 zatímco pracoval u amerického letectva, fotografoval Indii, Japonsko, Taiwan, Koreu, Cejlon, Nepál, Sikkim, Pákistán, Saudskou Arábii a Filipíny.

Carleton S. Coon – The Races of Europe (1939) http://uloz.to/xSaLnfw/carleton-stevens-coon-the-races-of-europe-1939-pdf

Vojtěch Fetter (1905-1971)

Prof. dr. Vojtěch Fetter byl český antropolog, profesor na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a ředitel Hrdličkova muzea člověka v Praze. Pracoval zejména v apologii (věda o růstu organismů). Zorganizoval, zpracoval a publikoval výsledky I. – III. celostátního antropologického výzkumu českých a slovenských dětí a mládeže (1951, 1961, 1971); studoval tělesný stav a sekulární trend dospělého obyvatelstva Československa z výzkumů na I. – III. spartakiádě. Spoluautor originální metody pro diagnostikování dětských kraniosynostóz (předčasné srůstání lebečních kostí ve švech).

Vojtěch Fetter – Tělesný vzhled Starých Slovanů na podkladě antropologických výzkumů (1956) http://uloz.to/xNz6yBPh/vojtech-fetter-telesny-vzhled-starych-slovanu-na-podklade-antropologickych-vyzkumu-pdf

Lothar Stengel-von Rutkowski (1908-1992)

Dr. Lothar August Arnold Stengel-von Rutkowski (3. září 1908, Hofzumberge – 24. srpna 1992, Wittmund) byl lékař, básník a zastánce nacionálně socialistické rasové hygieny. Jeho otec byl protestantský pastor. Ve věku deseti let byl svědkem vraždy svých rodičů bolševiky. Spolu se svým bratrem, se přestěhoval do Německa. Ohledně rasové otázky začal, studoval literaturu Fritze Lenze a Hermanna Muckermanna. V roce 1928 vystudoval v Marburgu gymnázium. Od roku 1928 do roku 1933 studoval medicínu a eugeniku v Mnichově,  Marburgu a ve Vídni. V dubnu 1930 vstoupil do NSDAP a SS. Do roku 1934 pracoval jako vedoucí rasové hygieny v Hlavním rasovém a osidlovacím úřadě (RuSHA) SS v Mnichově. V roce 1934 získal občanství a oženil se. Byl blízkým přítelem Hanse F. K. Günthera. V roce 1939 byl jmenován Sturmbannführem. V roce 1940 byl lektorem pro rasovou hygienu, ekologii, kulturu a lektorem eugenické filosofie na lékařské fakultě. Od ledna roku 1944 působil aktivně v Praze jako lékař v RuSHA. V roce 1945 padl do sovětského zajetí. Kvůli své politické aktivitě byl zbaven veřejné služby a jeho literatura padla do seznamu zakázaných děl. V roce 1949 byl propuštěn ze sovětského zajetí. Vrátil se zpět do Marburgu a napsal zdůvodňující rukopis s názvem „Rasové myšlení ve vědě a politice“ (Der Rassengedanke in Wissenschaft und Politik verfasste).

Lothar Stengel-von Rutkowski – Hans F. K. Günther, der Vorkämpfer für den nordischen Gedanken (1936) http://uloz.to/x26v97nZ/lothar-stengel-von-rutkowski-hans-f-k-gunther-der-vorkampfer-fur-den-nordischen-gedanken-1936-pdf

Lakó György (1908-1996)

Dr. Lakó György (26. září 1908, Jánoshalma – 15. července 1996, Budapešť) byl maďarský lingvista. Od roku 1935 do roku 1936 byl stážista Národní knihovny. Od roku 1939 do roku 1940 pracoval jako středoškolský učitel v Budapešti, poté se vrátil k lingvistice. Během obléhání Budapeště utrpěl zranění. Od roku 1945 do roku 1949 se vrátil do Národní knihovny. Od roku 1954 až do roku 1967 byl redaktorem lingvistických publikací. V roce 1956 byl jmenován správcem v univerzitním oddělení ugrofinské lingvistiky. V roce 1970 byl zvolen jako externí člen do Finské akademie věd. V roce 1978 odešel do penze.

Lakó György – Nyelvtudományi Közlemények (1955) http://uloz.to/xBTGPHSq/lako-gyorgy-nyelvtudomanyi-kozlemenyek-1955-pdf

J. Philippe Rushton (1943-2012)

Prof. John Philippe Rushton (3. prosince 1943, Velká Británie – 2. října 2012, Kanada) byl kanadský psycholog a publicista. Rushton byl členem Kanadské psychologické asociace. Vyučoval na univerzitě v západním Ontariu. Známým se stal v 80. a 90. let po výzkumech rasy a inteligence, rasy a kriminality a dalších rasových studií.

J. Philippe Rushton – Race, Evolution and Behavior: A Life History Perspective (2000) https://uloz.to/!Bjsqhkzs76ie/j-philippe-rushton-race-evolution-and-behavior-a-life-history-perspective-2000-pdf

David Duke (nar. 1950)

David Ernest Duke, PhD. (1. července 1950, Oklahoma) je americký publicista, spisovatel a bývalý člen jedné z organizací Ku-Klux-Klanu. V roce 1974 vystudoval louisianskou státní univerzitu. V roce 2005 obdržel titul kandidát věd v oboru politologie na soukromé ukrajinské Mezioblastní akademii personálního managementu. V politice se angažoval nejprve v Demokratické straně a v roce 1988 přestoupil do Republikánské strany, za níž byl v letech 1989 až 1992 poslancem. Též kandidoval na řadu jiných funkcí, největší pozornost upoutaly jeho kandidatury na guvernéra Louisiany a do amerického Senátu. Od konce devadesátých let se věnuje převážně komentování politického dění a publicistické činnosti. V roce 1998 vydal z části autobiografickou knihu Moje probuzení (My Awakening). V roce 2005 se zúčastnil na Ukrajině konference o hrozbě sionismu a téhož roku v Sýrii hovořil v televizi o Izraeli a židovské lobby v USA. V roce 2006 se zúčastnil Mezinárodní konference k přehodnocení globální vize holocaustu v Teheránu. Konference byla zahájená íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem. Zúčastnilo se zde několik prominentních revizionistů, stejně jako představitelé židovské organizace Neturej Karta. Duke je odpůrcem masivní imigrace, kterou považuje za největší riziko pro další budoucnost. Je označován za rasistu, antisemitu a neonacistu, což on sám odmítá. Podle svých slov necítí nenávist k dalším lidem a tvrdí, že každý národ má právo na vlastní dědictví. Věří, že každý člověk na Zemi má lidská práva, právo na život a svobodu vyznání.

David Duke – Židovský rasismus (2008) http://uloz.to/xXXbZQEA/david-duke-zidovsky-rasismus-pdf

David Duke – Moje probuzení (2009) http://uloz.to/xBTdNMxC/moje-probuzeni-david-duke-pdf

Arthur Kemp (nar. 1962)

Arthur Kemp je britský spisovatel a majitel Ostara Prodaction. Narodil se v Zimbabwe a pracoval jako novinář v Jižní Africe. Od roku 1987 do roku 1988 sloužil jako poddůstojník u jihoafrické policie v Johannesburgu. Byl vyloučen z Konzervativní strany (Conservative Party), protože měl námitky vůči apartheidu (rasové segregaci). V roce 1990 napsal knihu Vítězství nebo násilí o Africkém hnutí odporu (Afrikaner Resistance Movement), která byla naposledy revidována a aktualizována v roce 2012 po smrti Eugènea Terre’Blanchea. V roce 1996 se přestěhoval do Velké Británie. V roce 1999 napsal knihu s názvem Pochod Titánů: Kniha o dějinách bílé rasy (March of the Titans: A History of the White Race), která byla několikrát aktualizována. V roce 2004 pomohl ve volbách Nicku Griffinovi do londýnského zastupitelstva. Kemp se zúčastnil shromáždění Britské národní strany (British National Party, dále BNP) v Bromley. Od roku 2009 do roku 2011 byl mluvčím BNP v zahraničních záležitostech. Z této a z dalších funkcí odstoupil. Žádný oficiální důvod nebyl uveden. Získal cenu za investigativní žurnalistiku.

Arthur Kemp – March of the Titans: The Complete History of the White Race (2011) http://uloz.to/xLULmpZu/arthur-kemp-march-of-the-titans-the-complete-history-of-the-white-race-1999-pdf

Eva Drozdová (nar. 1967)

Doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D. (6. prosince 1967, Brno) je historická antropoložka a paleoantropoložka, docentka katedry antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, soudní znalkyně v oboru identifikace neznámých kosterních pozůstatků. V roce 1992 absolvovala obor Systematická biologie a ekologie se zaměřením na antropologii na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 1992 pracuje, v různých funkcích, na Katedře antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1997 získala doktorát antropologie a v roce 2003 se stala docentkou v oboru antropologie.

Eva Drozdová – Základy osteometrie (2004) http://uloz.to/xgwJGxrR/eva-drozdova-zaklady-osteometrie-pdf

Petr Bakalář (nar. 1970)

Mgr. Petr Bakalář (27. ledna 1970, Praha) je autor řady společenskovědních publikací. Jeho otcem je psycholog Eduard Bakalář. Vystudoval psychologii, momentálně podniká a věnuje se psychologickým otázkám ve své publikační činnosti. Jeho knihy vzbuzují kontroverzi a mediální pozornost, zejména v rámci některých oblastí (např. v pojetí lidských ras a eugeniky).

Petr Bakalář – Tabu v sociálních vědách (2003) http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Tabu_v_socialnich_vedach-Petr_Bakalar.pdf

Petr Bakalář – Psychologie Romů (2004) http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Psychologie_Romu-Petr_Bakalar.pdf

Lukáš Beer (nar. 1972)

Lukáš Beer, narozen 1972 v jihočeském Jindřichově Hradci, žijící a působící v Brně, autor četných publicistických článků a esejí, které se zabývají problematikou česko-německých vztahů. Mimo to se ve svých textech zaměřuje na aktuální otázky vnitřní i mezinárodní politiky z hlediska instrumentalizace aktuálního výkladu dějin pro politické účely. Hlavním středem zájmu jeho historiografického bádání jsou dodnes tabuizovaná fakta spadající do období Protektorátu Čechy a Morava. Beer v roce 2008 zakládá internetové stránky NÁŠ SMĚR, které se za spoluúčasti dalších autorů postupně staly jedinečnou studnicí článků a studií, reflektujících historii vztahů Čechů a Němců. Zejména zde zveřejňované historické materiály, vztahující se k období let 1939-1945, nebyly od konce 2. světové války nikdy publikovány. Pro českého čtenáře je nezvyklý zásadně nehodnotící a nemoralizující přístup autora ke studiu tzv. protektorátní české kolaborace.

Lukáš Beer – Hitlerovi Češi (2014) http://guidemedia.cz/item/hitlerovi-cesi/

další zajímavou literutu na rasovou tématiku naleznete zde

Árijci

Árijci byli polo-kočovní nordičtí běloši, původně usídlení ve stepích Ruska a střední Asie, kteří hovořili mateřštinou různých indoevropských jazyků. Indoevropané jsou lidé, kteří obývali původní árijskou domovinu. V zásadě jsou základní slova podobná jak u Keltů, Germánů, Románů, Slovanů i Indů. Dnes se však místo slova Árijec používá slovo Indoevropan (občas indo-árijec).

Arya, mající význam “urozený”, se objevuje v různých indo-evropských jazycích. Množné číslo (Aryas=”urození”) bylo jméno, jímž se Árijci označovali před svým rozptýlením, a přežívá ve slově Eire (Irsko).  Objev tisíců takových obdobných slov ve velmi si vzdálených jazycích, spolu s podobnými gramatickou stavbou, vedla jazykovědce na počátku 19. století k závěru, že většina evropských jazyků se vyvinula ze společného prajazyka, jímž hovořili před tisíciletími charakterističtí lidé, kteří během několika migrací postupně opustili svou původní domovinu a s sebou si vzali i svou řeč. Latina, řečtina, chetitština, sanskrt, francouzština, němčina, lotyština, angličtina, španělština, ruština atd. jsou všechno indoevropské (árijské) jazyky. Současná litevština je nejzastaralejším živým jazykem, který je původní árijské řeči blíže než ostatní. Dokonce existuje indo-evropský jazyk, tochariánština, doložená v čínském Turkestánu, což naznačuje, že Árijci se museli objevit na Dálném východě,  a tato věkovitá část jazykového důkazu byla nedávno potvrzena objevem tělesných pozůstatků světlovlasých lidí v Číně.

Kdysi dávno, když bílé kmeny táhly světem a zakládaly své civilizace a kultury, našich předků Árijců; předků pod jejichž silou a tvořivostí padali primitivní barevné kultury na kolena; předků, jenž se vydali na cestu do všech koutů světa a všude zakládali své překrásné a vyspělé civilizace. Tyto kmeny táhly na jih – Mezopotámie (Írán = Airyanam vaejo = ”říše Árijců”, Egypt), východ (Indie – 2000-1500 př. n. l., Čína) a západ (Evropa – 4. tisíciletí př. n. l). Třeba v Indii si podmanili zde žijící černé obyvatelstvo a vybudovali civilizaci, která trvala stovky let, dokud se tvořivý duch Árijců nesmíchal s černým obyvatelstvem (k zabránění této skutečnosti vznikl kastovní systém). Na západě to bylo mnohem zajímavější: Sem proniknuvší árijské kmeny nahradily už zde usazené bílé kmeny (např. Etrusky) a úplně je pohltily. Árijská invaze měla několik vln: první přišli Keltové, za nimi Germáni a naposled Slované a Baltové.

Dnes nezůstal na Zemi jiný bílý kmen (a určitě nebudu do bílé rasy počítat semity nebo míšence, i když do ní mohou být počítáni také, ale bavíme se přímo o bílých), který by nepatřil k Árijskému národu. Jedinou výjimku snad mohou tvořit španělští Baskové, kteří patří k evropským před-árijským bílým národům.

To samé platí o duchovnu – porovnejte egyptskou, řeckou, severskou, slovanskou a keltskou mytologii, nebo naše zvyky a teď nemyslím nějaké mladší, ale starší, staré stovky a tisíce let, všechny pocházejí z doby, kdy jsme uctívali Slunce a vzdávali mu pravicí hold. Dokonce rudá, bílá a modrá/zelená barva, které se objevují na tolika současných vlajkách má árijský původ. Je to pravděpodobně pozůstatek árijského sociálního rozdělení na tři stavy: kněze (bílá), bojovníky (rudá) a pastevce a zemědělce (modrá/zelená).

Svastika představuje jeden z nejsvatějších árijských symbolů vůbec (6. tisíciletí před n. l.). Svastika je symbol: nebeské oblohy „točící se“ kolem Polárky, symbol Slunce, symbol posvátného ohně, symbol boha hromovládce, symbol štěstí. Všude, kam Árijci přišli, se našli svastiky, slovanské artefakty nejsou výjimkou. Na nejstarší české vyšívané látce z hrobu sv. Ludmily jsou také vyšité svastiky. Ze svastiky se postupně vyvinul prakříž (keltský kříž) a následně kříž křesťanský. V Litvě je svastika kulturním dědictvím nebo presidentská vlajka Finska má také svastiku.

Mapy + základní rasové typy bílého plemene (kavkazoidní): Blízký východ

* Nordische Rasse – Nordický typ, * ///// – Fálský typ, * Westische Rasse – Mediteránní typ, * Ostbaltische Rasse – Baltický typ,  * Ostische Rasse – Alpínský typ, *Mongolische Rasse – Mongoloidní typ, * Dinarische Rasse – Dinárský typ, * Vorderasitische Rasse – Armenoidní typ, * Orientalische Rasse – Orientální typ, * Neger – Negroidní typ

* nordisch – Nordický typ, * fälisch – Fálský typ, * dinarisch – Dinárský typ, * ostisch – Alpínský typ, * westisch – Mediteránní, * ostbaltisch – Baltický typ

Armenoidní typ (Die vorderasiatische Rasse)

• Vzrůst: střední
• Postava: podsaditá (digestivní)
• Končetiny: krátké
• Pigmentace: snědá
• Nos: zahnutý, masitý směrem dolů (podobá se číslici 6)
• Rty: masité, dolní ret je větší než horní
• Vlasy: tmavé, kudrnaté, obočí často srostlé
• Oči: tmavé, odhalená vrchní oční víčka (nevyvinuté nadočnicové oblouky)
• Uši: velké
• Obličej: středně široký, vystouplé lícní kosti
• Lebka: krátká (brachycefalie) se zploštělým týlem
• Čelo: nízké, šikmé, kulaté
• Čelist: nízká, ustupující brada
• Oblast: Blízký východ (Malá Asie), Kavkaz, Arménie, Asýrie, Ázerbájdžán, Gruzie, Libanon a Sýrie

Orientální typ (Die orientalische Rasse)

• Vzrůst: malý až střední
• Postava: štíhlá (respiratorní)
• Pigmentace: snědá
• Nos: úzký, vysoký
• Rty: plné
• Vlasy: tmavé
• Oči: tmavé
• Obličej: vysoký, převážně úzký a rovný
• Lebka: dlouhá (dolichocefalie)
• Oblast: severní Afrika, Blízký východ, Arábie, Libanon, Irák, Sýrie, Turecko, Degestán a Írán

podrobný seznam rasových typů europoidní rasy žijící mimo Evropu:

https://uloz.to/!a4FzpzqVff6O/non-european-caucasoids-png

---

zdroj:

Felix von Luschan (1911) – The Early Inhabitants of Western Asia
Hans F. K. Günther (1929) – Rassenkunde Europas
Hans F. K. Günther (1930) – Rassenkunde des jüdischen Volkes
Hans F. K. Günther (1934) – Kleine Rassenkunde des deutschen Volkes
Jan Czekonowski (1934) – Człowiek w czasie i przestrzeni
Ludwig F. Clauss (1938) – Rasse und Charakter – 1. Teil: Das lebendige Antlitz
Ludwig F. Clauss (1938) – Rasse und Seele
John R. Baker (1974) – Race
Georg Glowatzki (1976) – Die Rassen des Menschen: Entstehung und Ausbreitung

Laponci (Sámové) – mongoloidní rasa v Evropě

Význam slova Laponec není zcela jasný. V norštině se slovo Lapp většinou spojuje s významy necivilizovaný, primitivní a hloupý. Laponci mluví sámskými jazyky, které tvoří samostatnou větev ugrofinských, resp. uralských jazyků.

Žijící v Laponsku, v oblasti, do které se počítá střední a severní Skandinávie (severní Norsko a Švédsko), Finsko a ruský poloostrov Kola, tzn. střední Skandinávie a Severní Kalota.

Jako národ mají mezi lidmi z většinových populací severní Evropy spíše negativní pověst. Laponcům se vyčítají jejich požadavky na sociální pomoc a podporu kultury, vyšší nezaměstnanost a alkoholismus.

Tradičně se Laponci zabývali lovem, rybolovem, chovem polodivokých sobů a zemědělstvím.

Tradičním obydlím je lavvu – kuželovitý stan s dřevěnou konstrukcí pokrytý kůrou, dřevem či kůžemi.

Původ Laponců je neznámý. Pravděpodobně pochází z Asie.

Laponoidní typ: malá tělesná výška a silná tělesná konstrukce, brachycefalie, široký plochý obličej (vysedlé lícní kosti) a nos, nízké očnice, tmavé oči a vlasy, nažloutlá pleť, krátké široké ruce a nohy.

polo-mongoloidní rasové typy:

https://uloz.to/!ZMJ3ZIt4KqvQ/lappid-race-jpg

https://uloz.to/!EjZZdAbVCPHS/uralid-race-jpg

https://uloz.to/!ZpOOgcUSdNLl/west-turanid-race-png

podrobní seznam mongoloidní rasy:

https://uloz.to/!HdjlgPzVhQtG/mongoloid-race-jpg

---

zdroj:

Herman B. Lundborg, John A. M. Runnström (1921) – The Swedish Nation: In Word and Picture
Hans F. K. Günther (1929) – Rassenkunde Europas
Carleton S. Coon (1939) – The Races of Europe
Lakó György (1955) – Nyelvtudományi Közlemények
John R. Baker (1974) – Race
István Kiszely (1979) – A Föld népei I. Európa

Osteometrie (měření kostí)

Základní publikací, která souborně shrnula používané osteometrické rozměry představuje německy psaná publikace Rudolfa Martina – Lehrbuch der Anthropologie in systematischer Darstellung mit besonderer Berücksichtigung der anthropologischen Methoden, která poprvé vyšla v roce 1914. Tato příručka je hojně používána a prošla již několika úpravami. Poslední významné přepracování Rainera Knußmanna z roku 1988, které vyšlo pod názvem Anthropologie, Handbuch der vergleichenden Biologie des Menschen (4. Auflage des Lehrbuchs der Anthropologie begründet von Rudolf Martin ), Band I und II. Tato práce obsahuje ucelený přehled rozměrů včetně jejich přesného popisu, a systematického začlenění. Jednotlivým rozměrům je přiřazen krátký alfanumerický kód, pod kterým jsou uváděny v literatuře (např. H1 – největší délka humeru, Sc2 – anatomická délka lopatky, V1 – přední výška těla obratle).

Posuvné měřidlo

Základním nástrojem používaným v osteometrii je posuvné měřidlo, které se podobá technickému posuvnému měřidlu – šupleře. Posuvné měřidlo je tvořeno ocelovým pravítkem se stupnicí v milimetrech, a na něj kolmým ramenem se dvěma typy branží – tupé branže, které se používají v antropometrii při měření živého člověka a ostré branže používané v osteometrii.

Dotykové měřidlo

Dotykové měřidlo je nástroj tvořený obloukovitě zahnutými rameny, která jsou vzájemně spojena kloubem. Mezi rameny je umístěno ocelové pravítko pro odečítání hodnot. Dotykové měřidlo se vyrábí ve dvou provedeních s ostrými hroty – pro měření osteologického materiálu, a s tupými hroty – pro měření na živém člověku.

Pro stanovení základních tvarů lebky se používají indexy vycházející z měření vzdáleností mezi určitými, na lebce vymezenými, tzv. kraniometrickými body.

Kraniometrické body
nasion – střed nasofrontálního švu
glabella – ploché místo uprostřed mezi arcus superciliares
opisthocranion – nejvíce nazad vyčnívající místo na šupině týlní kosti
basion – ve střední čáře na předním okraji foramen magnum
bregma – průsečík sutura coronaria et sagittalis
euryon – nejvíce laterálně vyčnívající místo na os parietale
zygion – nejvíce laterálně vyčnívající místo na pons zygomaticus
gnathion – ve střední čáře, na dolním okraji bradové části dolní čelisti

Pro základní orientaci nám postačí následující rozměry:

Délka lebky: vzdálenost glabella–opisthocranion

Výška lebky: vzdálenost basion – bregma

Šířka lebky: vzdálenost euryon – euryon

Výška obličeje: vzdálenost nasion – gnathion

Šířka obličeje: vzdálenost zygion – zygion

Abychom mohli tvar lebek vzájemně porovnávat, vycházíme z určitých pohledů, tzv. norem:
pohled shora – norma verticalis (superior)
pohled zespodu – norma basalis (inferior)
pohled ze strany – norma lateralis
pohled zpředu – norma frontalis (facialis)
pohled zezadu –norma occipitalis

Předpokladem je, že rovina proložená liniemi procházejícími dolním okrajem očnic a horním okrajem zevních zvukovodů je přesně horizontální. Linie se pak označují jako lineae horizontales auriculoorbitales.

V norma verticalis jsou lebky obrysu okrouhlého až oválného, podle vzájemného poměru šířky a délky lebky. Tento poměr vyjadřuje
šířko-délkový index lebeční:
i = (šířka x 100) : délka.

Lebky s indexem do 74,9 se označují jako dolichokefalní, resp. dolichokranní (dalichocefalie)

s indexem 75,0 – 79,9 jako mesokefalní, resp. mesokranní (mesocefalie)

s indexem nad 80 jako brachykefalní, resp. brachykranní (brachycefalie) 

dolichocefalie a brachycefalie

Poměr mezi výškou a délkou lebky, patrný nejlépe v norma lateralis, vyjadřuje
výško-délkový index lebeční:
i = (výška x 100) : délka.

Lebky s indexem do 69,9 se označují jako chamekefalní, resp. chamekranní

s indexem od 70,0 do 74,9 jako orthokefalní resp. orthokranní

s indexem nad 75,0 jako hypsikefalní, resp. Hypsikranní

V norma frontalis pak stanovujeme šířko-délkovou proporci obličejové části lebky.
Vyjadřuje ji index obličejový:
i = (výška obličeje x 100) : šířka obličeje.

Lebky s obličejovým indexem do 84,9 se označují jako euryprosopní

s indexem 85,0 – 89,9 jako mesoprosopní

s  indexem nad 90,0 jako leptoprosopní

---

zdroj:

Hans F. K. Günther (1939) – Rassenkunde des deutschen Volkes
http://anat.lf1.cuni.cz/muzeum/kranio.php (PDF soubor: „Tvar lebky a měření lebek“)